Tak tahle návštěva hodně potěší

„Návštěva po rokoch / Ktovie či stojí za to," polemizuje slovenský zpěvák Peter Lipa v titulní písni nového alba Návštěva po rokoch. Nevím, jak jindy a jinde, ale v tomto případě za to rozhodně stojí. Peter Lipa se nachází v mimořádné skladatelské i pěvecké formě, Milan Lasica neztratil nic ze svého moudrého básnictví a muzikanti kolem Mariána Čekovského, Juraja Tatára či Martina Gašpara invencí jen překypují.   

Po osmi letech do stejné řeky

První návštěva dvojice Lipa-Lasica proběhla v roce 2005 a tehdy z toho vznikla úspěšná platinová nahrávka Lipa spieva Lasicu. Druhá návštěva se tedy opakuje po osmi letech (i když oba vrstevníci spolupracují častěji), ale nová deska působí, jakoby oba protagonisté byli v kontaktu permanentně. Textová i hudební stránka desky tvoří dokonalou symbiózu.   



Peter Lipa se nikdy nehonil za módními trendy a nedělá to ani dnes. Nemá to zapotřebí, neboť se svými spoluautory (Rosza, Čekovský, Tatár, Gašpar, Kánik, Urbánek) dokáže skládat hudbu velice pestrou, nadčasovou a tudíž stále moderní. Nejčastěji se pohybuje v jazzových vodách s přesahy do rocku, popu a šansonu, ovšem složitý, akademický, nepřístupný jazz v jeho tvorbě nehledejte.   

Pocity melancholie i prostopášnosti

Zpěvák Lipa zraje jako víno. Jeho výrazný vokál s mimořádným jazzbluesovým cítěním je nejen technicky dokonalý, ale především přirozený a uvěřitelný. Stejně přesvědčivě přenese posluchače do líné atmosféry kavárny jako mezi ženy, hravě navozuje pocity melancholie i prostopášnosti. Namachrovaně se předvádí (za neustálého pomrkávání na posluchače) a současně velkoryse přiznává porážky.    

Tak pestrou škálu pocitů může předvádět i díky skvostným textům (spíše básním) Milana Lasicy. I ty působí naprosto přirozeně, samozřejmě, lehce a přitom moudře a chytře. Lasica má talent pojednávat i o závažnějších věcech (politika, stárnutí, civilizace) s humorem a nadhledem. To však neznamená, že by básník řešil samé globální problémy 21. století, stejně lehce a sdělně píše o ženách, snech, touhách, erotice, naději. Prokazuje velký cit pro jazyk, rým a neotřelá slovní spojení.    



Jen namátkou: „Nenúť ma vravieť pravdu / Má kratšie nohy ako lož / O láske možem básne spievať / A myslím iba na rozkoš. Rozkoš je ešte krajšia ako luhanie / Rozkoš bez lásky je vraj rúhanie / Tak poďme skúsiť peklo / Aby nám neutieklo."    

Kniha - důvod, proč nestahovat

Že se Peter Lipa dokáže obklopit výbornými a především citlivými muzikanty, je známá věc. Platí to i zde, poslouchat třeba trumpetistu Juraje Bartoše, klávesistu Mariána Čekovského nebo multiinstrumentalistu Martina Gašpara je onou výše zmíněnou rozkoší. Stejně jako listovat knížkou (básnickou sbírkou) plnou originálních obrázků, v níž je CD vloženo.     

Už teď se moc těším na další Návštěvu. Jen doufám, že nebude po tolika letech.