Sziget 2016 - den 2. - ostrov svobody pohltili magičtí Sigur Rós a precizní Muse

Nejbarevnější festival na světě, budapešťský Sziget 2016, má za sebou další prosluněný den. Celodenně tančící nadšenci se dočkali dalších několika desítek vystoupení. A došlo i na párty s barvami. To vše obsahoval 2. den. Během prvních dnů interpreti doslova šetřili s velkolepými projekcemi, světelnou show či dalšími prvky, kterými by dobarvili svoje vystoupení. No, v sobotu se do toho pustili všichni a došlo i na různé kostýmy a létající konfety. Ale pojďme popořadě.

Na hlavní stage vstoupili jako první Qiumby. Rockeři od Dunaje dokázali různě mixovat dohromady několik stylů, zvolnit a i přiostřit. Songy zpívané v domácím jazyce fanouškům sedly a bylo jasně znát, kdo je tu opravdu doma. Na vedlejší stage se mezitím připravila mladá americká zpěvačka Norma Jean Martine, která však svým jednoduchým popem příliš nepřekvapila, a proto se již většina davu přesunula zpět na hlavní stage, kde měl přijít opravdový výbuch.



Bring Me the Horizon začali přesně ve třičtvrtě na šest a během necelé hodinky předvedli zatím nejtvrdší program ze všech účastníků. Jejich metalcore míchaný s elektronikou rozdováděl dav k šílenství. K tomu je bičoval i sám frontman Oliver Sykes, který hned ve druhém songu Go to Hell, for Heaven’s Sake davu nařídil, aby udělal moshpit. Hned při další The House of Wolves došlo zase k pořádnému Circle Pitu, ze kterého postupně lidé s únavou a vyčerpáním odcházeli. Bohužel, po těch několika letech mu hlasivky přestávají sloužit a momentálně by spíš potřeboval delší pauzu na hlasovou rehabilitaci, jelikož nechával vyniknout spíše fanynky. Na závěr si banda připravila dvě největší pecky, Throne a Drown, díky kterým vystoupení řádně vygradovalo. Pochválit je třeba vtipné úvodní instruktážní video, ve kterém bylo fanouškům vysvětleno s notnou dávkou vtipu, jak je třeba se chovat na jejich koncertě.

Po krátké přestávce došlo na Color party. Během té se před main stage dostavil dav čítající několik tisíc hlav v bílých tričkách či šátcích. Po pár minutách došlo k barevné válce, při které byly vidět především odstíny modré, zelené a fialové, ať už na zmíněných tričkách nebo ve vlasech.
V šapitó vystoupila irská indie-rocková parta Kodaline, kterou čeští fanoušci mohou znát z Colours of Ostrava. Kapela se může těšit velkému zájmu fanoušků, kteří ji přišli podpořit i sem. Již těsně před začátkem koncertu v publiku vlály irské vlajky a nejinak tomu bylo během vystoupení. Nejzářivější moment nastal během akustické balady The One, které se ujal osamocený frontman Steve Garrigan a vyzval publikum, aby vytáhlo své telefony a drželo je nad hlavami, čímž se v zaplněném stanu vytvořila záře, která spolu se zpívajícím davem hnala mráz po zádech.

Pak už došlo na Sigur Rós. Islandský zázrak, který je těžké k něčemu přirovnat. Magická hudba s kvílejícím hlasem zpěváka a kytaristy hrajícího smyčcem Jón Þór Birgissona doplněná užasnou grafikou a vytříbenými projekcemi chytala za srdce a nechala návštěvníky na hodinu a půl odcestovat do jiného světa. Melancholie střídající tajemná a chladná místa s těmi nadpozemsky krásnými nechala diváky snít do chvíle, než se scéna začala připravovat na dalšího headlinera festivalu.



Britští alternativní rockeři Muse sem dovezli svoje Drones tour. O půl desáté již bylo vše připraveno a s intrem Drill Sergeant doprovozeným projekcí celá show začala. Následovalo Psycho z poslední desky, po kterém diváci nestihli ani pořádně aplaudovat, a bylo tu geniální Plug In Baby s úžasným kytarovým riffem. Vůbec celá show byla doladěná do posledního detailu, Muse byli bezchybní, plynule prolínali písně mezihrami, nechali si prostor pro kytarová sóla Matta Bellamyho či sólo na bicí Dominica Howarda. Senzačnímu představení nechyběly ani hity jako Time is Running Out, Supermassive Black Hole či Uprising. U závěru Starlight vystřelili do davu hned několik obrovských nafukovacích míču, které se po chvílu rozstřelily a vylítly z nich konfety, na ty nebyl ochuzen ani závěr Uprising. Pochválit lze také výborné projekce a světelnou show, kterou do té chvíle letos Sziget neviděl. Muse nabídli fenomenální hudební zážitek a ukázali, proč jsou právě oni označovaní za současné koncertní jedničky.  

Hudební půlnoc pak patřila extravagantní Roisín Murphy. Ta si na scénu již před začátkem nechala přichystat několik obleků a různých doplňků, načež na pódium napochodovala s kabelkou v ruce, šálou a nečím, připomínjícím labuť, kolem hlavy. Vše ilustroval jeden z fanoušků svým tričkem s jasným nápisem FUCKING PSYCHO. Irská zpěvačka a producentka (bývalá tvář kapely Moloko) předvedla také nezapomenutelnou show. Hned rytmus úvodní Mastermind rozpohyboval boky všech návštěvníků, pokud někdo chtěl alespoň na chvíli ulevit očím a zavřit si je, nebylo mu to umožněno. Na pódiu bylo stále co vidět. Ať už to byly projekce nebo půvabná zpěvačka střídající jeden extrémní kostým za druhým, některé přímo během skladeb a zpěvu. Kromě momentálních hitů jako Evil Eyes nebo Owerpowered došlo i na zavzpomínání na Moloko. Zazněly tři skladby, plus v úplně poslední Exploitation si Roisín dovolila vložku nejznámějšího hitu Sing it Back a celé šapitó praskalo nadšením. 



Všechny fotografie pořídil tým ©RockstarPhotographers