Svět na konci roku nula - post-hudba

Když pražská dvojice post-hudba vydávala před dvěma lety debutové LP Není se na co těšit, byla její estetika stále pevně ukotvena ve starých indie kořenech, skladbách psaných primárně s kytarou nebo klavírem a textech o vztazích, odcizení a "obyčejném lidském smutku”. Teď, s blížícím se výročím pandemického "roku nula”, se okolní svět radikálně změnil, a o zvuku post-hudby na novince Svět na konci roku nula by se dalo říct totéž.  

Ačkoliv jsou základem dvanácti skladeb stále popové melodie a refrény, produkce a texty najednou prozkoumávají hlubiny rychle se šířícího chaosu. Frontman Dominik Zezula a producent Tomáš Havlen na nahrávce pracovali přes zimu a také v užším spojení než kdy dříve, což se odráží jak na chladném zvuku alba, tak výrazně větším žánrovém záběru.    

„Loni na jaře jsme se shodli, že na aktuální situaci reagovat nijak nebudeme, že nová deska by měla spíš osobní výpovědí než reflexí okolního světa," říká Zezula. „Brzo nám ale došlo, že v této realitě nejde o dvě oddělené věci. Rok nula se na životech všech podepsal tak výrazně, že každá osobní zkušenost je nutně spjatá s pandemií, protože svět prostě najednou funguje jinak."