Sum 41 se loučili v Brně

Kanadská punk rocková stálice Sum 41 se letos loučí. Kapela kolem Derycka Whibleyho patří mezi ty nejznámnější punk rockové skupiny nultých a desátých let a těžko najdeme hudební nadšence narozené ve dvacátém století, který by o populárních kanaďanech neslyšel. V květnu přišla informace, že osmá deska „Heaven and Hell” bude tou úplně poslední a po absolvování světového turné kapela skončí.

Ještě než se tak stane, Sum 41 zahráli na brněnském výstavišti jako oficiální afterparty právě skončeného festivalu Rock for People. Jednalo se o open air koncert před jedním z pavilonů a s politováním musím konstatovat, že pokud tohle opravdu bylo naposled, tak bylo roloučení lehce nedůstojné. Na brněnský koncert nepřišlo příliš mnoho lidí, i když organizátoři hlásili, že je prodáno 80% lístků. Kapacita byla omezená na několik stovek diváků a ani to se nepodařilo naplnit. Může za to hned několik faktorů. Obecně, koncerty v Brně netáhnou takovou návštěvnost a ačkoliv jsme za každý zajímavý koncert v Brně vděční, dá se předpokládat, že v Praze by byla návštěvnost větší. Zároveň právě skončil festival Rock for People a tisíce potenciálních návštěvníků se v pondělí vracelo domů k odpočinku. Právě fanoušci tohoto festivalu by o takový koncert jistojistě měli zájem. No a posledním důvodem, který také určitě hrál roli, byl koncert legendární kapely Pantera v Praze, které mnoho lidí jistě dalo přednost. Je to trochu škoda, ale kapela si s tím příliš nelámala hlavu.

Setlist se od předchozích koncertů u nás příliš nezměnil

Sum 41 poměrně logicky hráli skladby napříč celou svou diskografií. Skladeb stihli celkem devatenáct, nicméně ne všechny byly jejich. K tomu se ještě dostanu. Koncert pánové odstartovali s velkou parádou s hity „Motivation”, „The Hell Song” a „Over My Head (Better Off Dead)” a fanoušci se samozřejmě okamžitě chytli. Skvělou punk rockovou párty pomáhaly dotvářet i plamenomety a kouřové efekty, které by kanaďanům mohli závidět i někteří headlineři festivalu Rock for People. Kromě velkých hitů, které tu znal úplně každý, zahráli dvě skladby i z EP „Half Hour of Power” z roku 2000, a to konkrétně „Summer” a „Makes No Difference”. První cover přišel zhruba v polovině koncertu, kdy Deryck uvedl, že jedním z velkých vlivů pro Sum 41 byla tvorba kapely Rage Against the Machine, a tak zahráli cover skladby „Sleep Now in the Fire”. Cover byl poměrně povedený, až na to kytarové sólo, které snad umí zahrát jen samotný Tom Morello.

Deryck Whibley i celá kapela si koncert očividně užívala. Nepozastavovali se nad tím, kde hrají nebo pro kolik lidí a zkrátka pracovali s tím, co se jim dostalo jako profesionálové. Frontman neustále hecoval diváky, nutil je k aktivitě a různě si s nimi hrál. Místy to trochu přeháněl, ale na druhou stranu musím dodat, že to příliš neovlivnilo plynulý chod koncertu. Nějaké slova díků proběhla, ale nešlo o žádné srdceryvné proslovy vzhledem k oznámenému konci kariéry. Byla to velmi příjemná, leč velmi nostalgická hodinka.

„Some say we're never meant to grow up"

Ze singlů, které Sum 41 vydali v druhé polovině jejich kariéry zazněly pouze tři. Jeden z každé desky, a to „Screaming Bloody Murder”, srdceryvná „War” a „Out for Blood”. Z chystané desky neuvedli nic. Bylo vidět, že i oni chtěli trošku bilancovat a hrát svoje starší, potažmo nejslavnější hity. A těch mají požehnaně: „Underclass Hero”, „Walking Disaster”, „In Too Deep” nebo další pomalejší „Pieces”. Skladby z desek vydané před rokem 2007 mě osobně provázely celou pubertou a místy bylo těžké se ubránit velice nostalgické, až tesklivé náladě. Skladby Sum 41 a hlas Derycka Whibleyho jsou zkrátka ukotveny hluboko a jsou spojené se spoustou vzpomínek. Omluvte krátkou osobní zpověď, ale věřím tomu, že nejsem jediný, kdo má k Sum 41 osobní vztah. Mimochodem, zpěvák Deryck Whibley zůstal jediným zakládajícím členem této skupiny. Stále však na pódiu řádí jako smyslů zbavený a vokálně své povinnosti zvládá také skvěle. I to něco znamená.

Závěr koncertu už napovídal, že nás čekají poslední dva velké hity. Ještě před nimi pánové zahráli cover „We Will Rock You” od Queen a jak to tak s touto písní bývá, vyžádali si velkou aktivitu od publika. Nejsem si jistý, jestli to bylo úplně nutné, ale budiž. No a pak už zazněly jen „Still Waiting” a po krátké pauze před přídavkem ještě již zmíněná „Screaming Bloody Murder” a závěrečná hitovka „Fat Lip”.

Jestli tohle bylo opravdu sbohem, tak dlouhý potlesk znamená poděkování kapele za sedmadvacet let plných skvělých skladeb a ještě lepších koncertů. Skladeb, které nás provázely v mnoha pubertálních filmech a na všemožných večírcích. Sum 41 je těžko nahraditelná kapela a její konec znamená, že už jsme asi opravdu staří.

Z koncertu Sum 41 jsme připravili i fotoreportáž.