Steven Wilson nabízí popovou hudbu bez pozlátka a kompromisu

Nezastírá, že ho při psaní desky To The Bone inspirovala alba Petera Gabriela, Kate Bush, Talk Talk nebo Tears For Fears, na nichž hudebně vyrostl. Výsledkem je progresivní pop s otisky art rocku, které jsou vyšlapány napříč celým albem. Na nudu tedy zapomeňte. Pořád se tu něco děje. Žádné rozmáchlé kytarové plochy, ale časté střídání nálad. Chvíli jsou snové, jemně kytarové, vzápětí rockově říznější, popově cválající, spektrálně barevné, gradující v nejvyšších sférách zvukových kulis.  

 

První polovina alba je přitom o něco nápaditější a obsahuje zcela jasný hit - duet Pariah, který si Wilson zazpíval s izraelskou rockovou zpěvačkou Ninet Tajib, jež se prezentuje příjemně zastřeným hlasem, podobným naší Lenny. Zajímavostí jistě je, že se na nahrávce podílel také kytarista David Kollár z východoslovenského Prešova, jenž přispěl svou hrou v písních Song Of I a zejména pak ve více než devítiminutové Detonation, která přechází ve strhující finále vyšperkované Kollárovým sólem. Co říct závěrem? Steven Wilson jednoznačně vyučuje z toho, jak má vypadat popová hudba bez pozlátka a kompromisu. Jen tak lze totiž uniknout průměrnosti.

Autor recenze: Roman "News" Zahrádka