Right Thoughts Right Words... - Right Album

Nelíbil se vám odklon Franz Ferdinand od kytar ve prospěch tanečních rytmů & popu na jejich předposledním albu Tonight z roku 2009? Zněla vám jeho hlavní hitovka desky Ulysses příjemně, ale stejně jste si říkali, že na geniální Take Me Out nemá? Vše budiž zapomenuto, protože letošní albový „comeback" je pro čtveřici ze skotského Glasgow zároveň i návratem k ranému stylu a hlavně opravdu skvělým písním.

Oproti Tonight dala kapela sbohem nálepce dirty pop (žádné Live Alone), pánové jsou opět rock. Sbohem mercuryovské piano (žádné další Bite Hard), slavíme návrat kytary. Sbohem beatlesovský folk (Katherine Kiss Me se letos neopakuje), hrajeme opět spíš rychle a hlasitě. A ač ani na Right Thoughts Right Words Right Action druhé Take Me Out nenajdeme, titulní kousek - nepřekvapivě vybraný i pro první video - se mu na pomyslné stupnici hitovosti úspěšně blíží.

Evoluce, ne revoluce

Na druhou stranu dost dalších věcí zůstalo beze změny a to převážně ku prospěchu věci. A tak ani na letošní čtvrté řadovce se nemusíte obávat žádných kytarových sól, která by se k stylu Franz Ferdinand nehodila. Místo nich obě kytary předvádějí učebnicovou souhru a skvěle kombinují akordové riffy s jednotónovými figurami a vyhrávkami. Opět si můžeme užívat naprosto skvělou basu a kreativní přístup k inspiracemi hudebními styly minulosti, sahajícími od Beatles přes punk po novou vlnu.

Taktéž produkce a zvukaři si zaslouží maximální hodnocení za zachycení jednoznačně britského soundu kapely i uhlídání bezchybné souhry všech nástrojů i čistoty vokálů (což se čtveřici na koncertech ne vždy daří).

Desku odpálí již zmíněná titulní skladba, která kouzelně kombinuje durové a mollové tóny (ty zastupuje např. melodická linka hlasitější z obou kytar) a jejíž závěrečnou část na chvíli ozvláštní i beatlesovsky minimalisticky pojatý sitár.

Evil Eye začíná bicími jak z jacksonovské Billie Jean, avšak hned v zápětí se ocitáme zpět v Británii a opět musím pochválit výbornou funky basu, která chvályhodně dostává ve zvukovém mixu hodně prostoru. Mimochodem nejen v tomto kousku slyším poměrně silnou inspiraci o něco staršími kolegy Blur.

Love Illumination charakterizuje retro zvuk nabustřené kytary a akordově poněkud fádní, nicméně příjemně zpěvný refrén. Atmosféru oživí zejména moment, kdy na nás vybafnou klávesy s tak retro zvukem, že by snad připadal zastaralý už i již zmíněným Beatles. Za zmínku dále stojí i velmi povedené vícehlasy.

Fresh Strawberries je v první řadě neuvěřitelně příjemná – proč to neříct – prostě písnička. Plyne v prvních dvou minutách tak pohodově, až si ji chvílemi umím představit snad i v kresleném seriálu pro děti, např. jako podkres pro odjezd Phileasa Fogga lodí na cestu kolem světa (proč však pánové na začátku na prvních pár tónu vykrádají Hendrixův úvod k Red House mi zůstává záhadou). Text se naopak nese v poněkud posmutnělém duchu - „...jsme čerstvé jahody […] ale brzy shnijeme...”

Punková energie i melancholie

Po předchozí pohodě Bullet naopak ukazuje punkovější stránku skupiny. Přesně dle osvědčeného receptu: ostrý nástup, nadále svižná, avšak tišší sloka, hnaná basou, která rychle přejde v hlasitý refrén. Jen zpěv zní trošku jak z pionýrského táboru, Alex Kapranos nicméně zjevně ambice napodobovat takového Johnnyho Rottena nemá.

Následující Treason! Animals. startuje skvělým mnohovrstevným úvodem, který mě nesmírně baví i po x-tém poslechu, navíc v případě tohoto tracku frontmanův přitvrzený vokál přesně odpovídá celkové náladě písně. Melancholie závěrečné části Treason! Animals. se přenáší i do následující The Universe Expanded a po její pozemské melancholii přichází s Brief Encounters do třetice ještě melancholie syntezátorově kosmická.

Zatímco tato trojice písní pro mě představuje nejsilnější část desky, závěrečná Goodbye Lovers & Friends mi sice do hudební nálady celého alba též sedne, avšak zároveň mi přijde zejména ve sloce jako skladatelsky nejslabší track (jeho zařazení lze nejspíš vysvětlit krátkou délkou desky, která činí pouhých 35 minut – holt víc hitovek se už napsat nepodařilo).

Right Album

Je čtvrtá řadovka Franz Ferdinand zároveň jejich dosavadním nejlepším studiovým počinem? Vcelku se dá odpovědět, že dost možná ano... ale nejlépe si to rozhodněte sami a s hodnocením můžete začít hned u titulního hitu: