Přesvědčení, že Všechno bude dobrý, přenášejí Jeleni i na své fanoušky.

Jelen je kapela, která si svoji současnou popularitu tvrdě vydřela. Poctivě objížděla malé sály a festivaly, aby díky své pracovitosti, autentičnosti, vstřícnosti a vděčnosti směrem k fanouškům, upřímnosti, charismatu nejen frontmana, vytrvalosti a pokoře nedávno dobyla O2 arénu. Ze své cesty osmičlenná formace kolem Jindry Poláka neuhnula ani po deseti letech své existence, což dokládá nové, v pořadí čtvrté studiové album Všechno bude dobrý. 

Oproti předešlým deskám novinka mírně posmutněla, ještě více se žánrově rozkročila a především skupina přizvala řadu hostů. A to ne lecjakých. S Kateřinou Marií Tichou se tak trochu počítá, ale velice milým překvapením je Jiří Pavlica a Hradišťan, Rybičky 48 nebo Robert Křesťan a Druhá tráva. Jejich společné písně patří k vrcholům nahrávky. 

Písničky Jelenů jsou stále založeny na výrazných melodiích, silné atmosféře, zpěvných refrénech, srozumitelných textech, charismatickém vokálu Jindry Poláka a nápaditých aranžmá. Ta jsou díky osmi členům a řadě hostů velice barevná, ale základem je vždy poctivá písnička, která by skvěle vyzněla i u táboráku se španělkou. Na nahrávce převažuje country v kombinaci s rockem, ale nechybí ani přesahy do folku, folklóru, popu, punku či blues.

Úvodní skladbu Nic není prázdnější otevírá banjo, ale po zhruba 15 vteřinách se spustí plný zvuk kapely. Temperamentní countryovka s rockovým nábojem, která má však k českému country dosti daleko, je mnohem průraznější, hutnější, s větším tahem na bránu. Vypráví o pocitu samoty a prázdnoty. „Nic není prázdnější, než láhev vína, co vypil jsem sám…". Melancholičtěji (i díky klavíru) vyznívá Voda není krev, kterou zdobí energický, vygradovaný refrén, náladotvorná trubka a text o svobodě a vybočení ze zajetých kolejí. 

Jemnější folkové sloky se střídají s poprockovým refrénem v melodické, jemně nostalgické hitovce Touha a pláč. Milostné vyznání té, která odešla, Miluju tě s hostujícím Pavlicou, je vskutku lahůdkou. Folklórní nálada si skvěle rozumí s moderním zvukem, bravurní aranže (a vynikající zvuk celé desky) stojí za tím, že každý nástroj je dobře rozpoznatelný a dominantní cimbál, klarinet či kontrabas Hradišťanu ladí s kytarami Jelenů. Dva různé pohledy na životní krizi přináší hravý, zvonivý duet Atomy. Kateřina Marie Tichá a Jindra Polák již několikrát prokázali, že se jejich hlasy k sobě výborně hodí. Posmutnělá skladba s optimistickým závěrem. V Atomech se hodně řeší, ve vypalovačce Je lepší se opít se neřeší vůbec nic. Ostatně, co bychom od Rybiček 48 čekali. Skvěle šlapající, přímočarý, chytlavý, roztančený hit v duchu keltských či irských lidovek.

Kontrast přináší jemná, lyrická, ztišená písnička Na schodech do kostela. Oslava lásky s procítěným saxofonem. „Milion let a stačilo jen na chvíli zapomenout zlost, láska je zen a život a smrt nad náma nemaj žádnou moc." Více ke country směřuje skladba Na špatným hrobě. Dialog bratrů Jindry a hostujícího Petra Polákových o tom, co se povedlo a co ne. Důležité je, že stále patří k sobě. 

Dramatičtější začátek otevírá skladbu Za tebou, která se změní na svižnou poprockovou píseň, odzpívanou akordeonistou Pepou Málkem. Příjemné zpestření. Není překvapením, že písničku Patříš sem posouvají hostující Robert Křesťan a Druhá tráva do bluegrassu. A Jindra Polák je skutečně frajer, když si pozval zpěváka, který je lepší než on. Jindra zpívá výborně, ale Křesťana ještě nedorostl. To je ta v úvodu zmíněná pokora. 

Tisíc žen představuje křehkou, střídmou, melancholickou, lyrickou baladu o lásce a dospívání s jemnými, ale výraznými smyčci Smyčcového orchestru Score Music Services. Vše směřuje k závěrečné skladbě Všechno bude dobrý, která dala název celému albu. Energická, melodická píseň s pozitivním vyzněním. I po těžkých, tragických chvílích bude dobře. „Tráva je zelená, nebe je modrý, tak už nebreč, lásko, všechno bude dobrý."

Všechno bude dobrý by mohla být ústřední myšlenka nejen nového alba, ale celé tvorby kapely Jelen. Ne že by všechny její písničky byly veselé či bezstarostné, Jindra se rozhodně nevyhýbá písním o smrti, ztrátách, rozchodech, hrobech, ale naděje či víra v nich nikdy nechybí. Myslím, že je všichni potřebujeme.