Písničkáři musí být uvěřitelní. Pekař takový je.

Písničkářství má na české (potažmo československé) hudební scéně dlouholetou a silnou tradici, i když spíše v oblasti folku. V poslední době se však vyrojila řada mladých písničkářů, která inklinuje spíše k popu. Jedním z nejvýraznějších je kutnohorský skladatel, textař, zpěvák a kytarista Pekař, vlastním jménem Petr Štolba, jehož debutové album nese název #Pekař.

U těchto „moderních" písničkářů je vždy nejpodstatnější, zda jsou uvěřitelní a přesvědčiví. Zda jim posluchač věří, že výpovědi o svých životních pocitech a světě kolem sebe myslí opravdu vážně. Že se z nich potřebují vypsat a vyzpívat a nejde pouze o kalkul. Petrovi to věřím a navíc má talent. Napsat jednoduchou, přehlednou, ale přitom poutavou písničku s výraznou melodií, chytlavým refrénem, zajímavým rytmem a chytrým textem a zároveň ji věrohodně (v klidnějších i vypjatějších polohách) zazpívat.



Tucet skladeb se opírá o akustickou Pekařovu kytaru, která zní hodně příjemně. Pro větší pestrost si do studia přizval dalšího kytaristu (tentokrát elektrického) Petra Lebedu z Rybiček 48, který mu také naprogramoval bicí a pomohl s klávesami. Jednou dostal prostor i klasický klavír, který skladbu Nenech mě odejít výrazně rozsvítil a posluchač může jen litovat, že tento nástroj Pekař nevyužil častěji. Třeba jednou...

Většina písniček se odpíchne právě od akustické kytary, tedy folku. Postupně však songy rozkvétají, gradují a přecházejí do popových či jemně rockových vod, aby se často opět vrátily k folku. Platí to nejen o prvních dvou chytlavých skladbách Bůh a Bohyně. Naléhavě působí klavírem ozdobená Nenech mě odejít, Dokud mám pro co dýchat představuje energickou baladu. Příjemnou změnu přináší Tančím, v níž Pekař střídá rap s klasickým zpěvem, z písně Nikola je cítit osobní prožitek.



Máma je dojemná písnička, do níž se Pekař pěvecky náležitě opře. Na pilu však netlačí, takže k uplakané baladě má hodně daleko. Díky tomu patří empatická Máma k jednoznačným vrcholům nahrávky. Roztančený hit Poprvé/Naposled střídá rockové, energické Chorvatsko, které sice náladou i tématem z alba trochu vybočuje, ale to rozhodně není na škodu. Zklidnění přináší melancholická balada Prosit a milovat, ale na song Za tebou už lze zase tančit. O samotný závěr se pak postará folková kytarovka Vlk.

Texty mají hodně blízko k osobním výpovědím. Občas zamíří do společnosti, k níž jsou dost kritické. Naděje však existuje, hlavně v lásce a jejích mnoha podobách. Stále jsou záchranné majáky, stále je pro co dýchat. Což by mohlo být poselstvím Pekařova debutu, na němž jasně ukazuje, že talent mu nechybí. Jsem moc zvědavý na druhé album.