Pekař: „Největší dar je, když si někdo zpívá můj text“

Umělecké jméno Pekař ještě naplno neproniklo do české hudební kultury. Přesto videoklipy k jeho písním Bůh  a Tančím mají na YouTube přes milion zhlédnutí. Se svým debutovým CD #Pekař se ihned po vydání, na konci května, vyhoupl na přední příčky v prodeji. Mladého písničkáře jsme požádali o rozhovor, ve kterém mimo jiné prozradil, čí názor na nové hudební nápady je pro něj stěžejní.

HK: Jak se zrodil muzikant Pekař, jaká byla jeho cesta za hudbou?

Pekař: „Kamarádil jsem s Kubou Rybou z Rybiček 48, teda ještě pořád jsme kamarádi, poslouchal jsem jeho texty a pak se stalo, že jsme spolu pracovali na písničce Zamilovaný/Nešťastná. Potom mi říkal, že se mu líbí, co dělám a ať mu donesu ještě další texty. Měl jsem spoustu básniček i jinejch textů. Kuba si to pročítal a pak mi řekl, že to hrát nemůže, že by mu to nikdo neuvěřil a že bych to měl hrát já. Ať se naučim pár akordů na kytaru a začnu to dělat sám. Tak jsem ho poslechl, začal jsem hrát, pak jsem to i natočil na YouTube, aby se to dostalo k dalším lidem. Vzniklo to naprosto nevinně a náhodně."

HK: Původně ses tedy profiloval jako textař?

Pekař: „Stoprocentně. Baví mě dělat texty, rovnou k nim slyším i muziku. Proto byl skvělej nápad, abych to dělal sám. Ne, že bych byl tak úžasnej zpěvák, ale je nejlíp uvěřitelný, když to člověk složí i interpretuje. Na textech si vážně zakládám."

HK: Posbíral jsi materiál a vyšla Ti deska, na které je 12 písní. Myslím, že to je docela vysoký počet na první album.

Pekař: „Vůbec. Je to strašně málo. Vybíral jsem, co tam nedám. Když přišla nabídka od Warner Music, abych vydal CDčko, už jsem ho měl vlastně hotový. Vydal bych ho i tak. Ale jsem moc rád, že můžu s Warnerama spolupracovat. Ta cesta je snazší, profesionálnější. Umí mi poradit. Taky jsem moc rád, že se jim to album líbí, že to nedělaj jako nějakej kalkul, ale dělaj to lidi, který maj rádi muziku. Hned od začátku jsme si dobře porozuměli. Ale jinak co se týká počtu, mám naskládáno na další tři CDčka."

HK: Jak vypadá Tvůj tvůrčí proces, je každá píseň tzv. na první dobrou nebo se k textům a muzice vracíš a upravuješ je?

Pekař: „Ne. Na první dobrou. Občas teda přepisuju nějakej text. První dvě sloky a refrén, to je jasný. Další dvě sloky většinou vošulim, nebo je třeba nenapíšu hned, nechám to tejden spát a pak se k nim vrátím a najednou to jde. Ale z 90% mám všechno hned – muziku i text. Není to práce na hodiny, u mě je to otázka deseti minut."

HK: Za deset minut máš kompletní písničku a řekneš si, zase jsem napsal dobrý song, můžu se vrhnout na další?

Pekař: „S Kubou Rybou máme dohodu, že on chodí za mnou se svejma písničkama a já zase chodím za ním. Navzájem si tu svou tvorbu obhajujeme a já si to vždycky dokážu obhájit. Teda ne úplně vždycky. Občas jsme něco předělali, když nesedělo nějaký slovo. Ale snažím se, aby to bylo vždycky podle mě, když to pak hraju."

HK: Jak probíhal výběr z toho velkého množství materiálu, měl jsi představu, o čem by to celé album mělo být nebo jsi to bral spíš jako průřez dosavadní prací?

Pekař: „Koncept byl takovej, aby se na desce objevily klipovky a věci, který jsem tam chtěl mít, protože maj pro mě hlubší význam. Třeba Nenech mě odejít nebo Máma – to je pro mě písnička top high – lepší v životě nenapíšu a jestli jo, budu rád, ale jinak je to pro mě naprostý unikum. Nejsem unešenej ze svý vlastní hudby, kromě týhle písničky. Ke svý hudbě jsem hodně kritickej, nelíbí se mi, vždycky potom vím, že bych to udělal jinak, líp. Několikrát jsem takhle pohřbil klip. Natočili jsme ho, sestříhal se a já jsem ho pak viděl a řekl jsem, ať ho smažou, že je to špatně. Můj kameraman Ondra Soukup je ze mě nešťastnej."

HK: Moc tomu nerozumím. Vytvoříš písničku za deset minut, ale zpětně s ní nejsi spokojený?

Pekař: „Mám to tak. A možná je dobře, že se v tom dodatečně nebabrám. Většinou je lepší řídit se instinktem a ne o tom moc hloubat, pak to nepopadne dobře. Vždycky je kam se posouvat, ale v tomhle ohledu doufám, že posluchači oceněj, že jsem písničky nepředělával a nechal je tak, jak jsem je původně cítil."

HK: Jak se Ti interpretují písně, které se Ti vlastně nelíbí? Nabíjí Tě lidé, kteří přijdou na koncert?

Pekař: „Strašně. Copak, že to poslouchaj, to je skvělý, ale když si někdo zpívá můj text, to jsem úplně hotovej. Kolikrát se mi stalo, že jsem hrál a přestal jsem zpívat, když jsem viděl, jak ten jeden člověk zpívá se mnou, vždycky mě to dostane. Taky se mi stává, že někdy zapomenu text a vždycky pak kouknu po těch lidech a zas mi slova naskočí. Největší dar je fakt to, když si někdo zpívá můj text. Asi to zní jako klišé, ale to mi je jedno. Tohle je nejvíc, víc už nic není. Někdo zpívá slova, která jsi ty řekl, je to jako modla."

HK: Nepodařilo se mi vypátrat, jaká je cílová skupina Tvých fanoušků. Řekla bych, že je mezi nimi překvapivě dost kluků.

Pekař: „Jo. Jednu dobu, když jsem vystupoval před Rybičkama, hrál jsem vyloženě jen pro kluky. Zní to špatně, ale oni jsou tam jako doplněk. Holky choděj na tyhle koncerty a oni je jen doprovázej. A já jsem to právě otočil a říkal jsem: ,Tak pánové, nechte holky, co si dáme teď, pojďte se bavit.´ O tom to celý je. Co dělám, říkám tomu matcho folk, je to o takovýhle zábavě, je to baví a mě taky. Někdy zas pošlu kluky na pivo a hraju jen pro holky. Jsem rád, že kluci choděj na koncerty a často s nima soucítím. Taky jsem byl v situaci, že jsem přišel jen jako doprovod. Kluci maj strašně těžkou úlohu."

HK: Skládáš jen s kytarou? Hraješ i na klavír…

Pekař: „Většinou s kytarou, ale myslím, že časem budu skládat jen na klavír, ke kterýmu mě to hodně táhne. Hrál jsem na něj asi dvanáct, patnáct let. Klavír mě hrozně uklidňuje. Musím si ho koupit k sobě na chatu, kde teď budu bydlet. Jsou tam lesy, rostou tam houby, krásnej klid a já si tam budu večer hrát na klavír. Můj sen je napsat muzikál. Teda já už ho napsal. Věřím, že se jednou chytne a bude to dobrý…"

„Zatím mám klavír v práci, kde si vlastně taky skládám a rovnou to konzultuju s dětma, jsem učitel ve školce. Třeba písnička Bůh se stala slavnou díky dětem. Děti maj vždycky stoprocentně pravdu. Buď mi to odkejvou nebo řeknou, že je to špatně. A na děti já dám."

HK: Před dětmi se písničky nesnažíš obhajovat?

Pekař: „Ne. Když se to nelíbí dětem, zmuchlám to a hodím do koše. Nelíbí se to jim, nebude to bavit nikoho jinýho. Každej z nás je v podstatě dítě, akorát jsme přerostli."

HK: Muzikou se zatím neživíš, ale směřuješ k tomu?

Pekař: „Směřuju, ale není to účel. Je mi vlastně jedno, jestli se budu živit hudbou. Jsem člověk, kterej potřebuje pracovat, chodit někam do práce. Ve školce je to ideální. Zajímám se o děti i o osudy rodin. Na těch problémech lidí kolem vidím, že jsou mnohem důležitější věci než muzika. Jsem rád, že můžu tuhle profesi dělat. Ještě mi v týhle práci vychází vstříc, když potřebuju volno na koncert, tak ho dostanu."

HK: Ještě se zastavme u Tvého loga, které sis sám navrhl.

Pekař: „To už je strašně dlouho, co jsem si tuhle panenku vymyslel. (Ukazuje mi své levé předloktí, pozn. red.) Tohle tetování mi udělal Kuba Ryba, je to jeho první tetování. Panenka je značka ze školky, jen bez toho srdíčka, já jsem si ji překresloval a nechal jsem ji právě zabít láskou."

HK: Začal si psaním textů, skládáš muziku, chtěl by ses věnovat muzikálu, dovedeš si představit, že bys přestal vystupovat jako zpěvák Pekař, ale jen bys psal?

Pekař: „Ne to rozhodně ne. Chci spolupracovat jen s Rybičkama, maximálně, že složíme něco společně s Kubou Rybou, což i děláme. Složili jsme dětské písničky pro Standu Hložka, skládali jsme písničky Doctorovi P.P. … Ale jinak, co složím pro sebe, chci i hrát."

HK: Pojedeš k novému CD i turné?

Pekař: „Neříkal bych tomu turné. Objevím se na spoustě letních fesťáků – Benátská noc, Natruc festival, Sázava fest, JamRock a další. Budu hostovat i u setů Rybiček třeba na Českých hradech. Na to navazuje vlastně podzimní akustický turné s Rybičkama, kde budu hrát s nově sestavenou kapelou. Původně jsem hrál jen s Ondrou Turkem.  Teď budu mít v kapele Ondru Soukupa a Martina Cagaše, kterej je tatér a hraje na basu. Termíny a všechny hraní mám na svejch facebookovejch stránkách."

HK: Děkuji za rozhovor.