Ondřej Ruml dává v Ježkových písních před věrností originálu přednost svobodě

Nahrávek s úpravami již dávno zlidovělých písniček Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha u nás vyšlo opravdu hodně. Možná nejsvobodnější a nejvolnější přístup k nim zachytil před šesti lety zpěvák Ondřej Ruml na albu Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha, které nahrál s Matej Benko Quintetem. Nyní se Ondřej k těmto písním vrací a navíc si ještě přizval Jihočeskou filharmonii. To jemu i aranžérům Matěji Benkovi a Miroslavu Hloucalovi nabízí řadu dalších možností, které pánové náležitě využili, čímž je jejich přístup ještě odvážnější.  

Ze slavných písní typu Nebe na zemi,  Klobouk ve křoví, Stonožka či Šaty dělaj člověka si kromě textu vypůjčili jen kostru, základní motiv, který nesmírně tvůrčím způsobem rozvíjejí a posouvají dál. Někdy více, jindy méně. Jejich odbočky k příjemně dlouhým instrumentálním pasážím, protkanými jedinečnými sóly, vedou až k modernímu jazzu a posluchače by mnohdy ani nenapadlo, že jde o více než 80 let starou klasiku. Před věrností originálu dává Ondřej Ruml přednost svobodě a volnosti.  

Album Jdeme na Ježka live zachycuje koncert, který se uskutečnil u příležitosti slavnostního otevření Divadla Oskara Nedbala v Táboře po rekonstrukci letos v únoru. Ač je Ondřej Ruml obklopen několika desítkami muzikantů a jejich nástroji, aranžéři odvedli skvělou práci. Instrumenty znějí přesně v místech, kde mají být, umějí se ztišit i zesílit, naprosto funkčně pracují s náladou jednotlivých skladeb, dynamikou, gradací. Smyčce se funkčně prolínají s klavírem či kytarami, velice nápaditě jsou zabudovány dechy či bicí. Díky tomu tvůrci předešli hrozící přeplácanosti.  

Desku otevírá ve swingovém rytmu představení vystupujících včetně popřání krásného večera. Už dopředu lze říci, že s tímto albem, kam se atmosféru vstřícného koncertu podařilo přenést, mohou posluchači strávit i krásná rána nebo odpoledne. Po minutě vše rozřízne výrazná trubka a další nástroje a stejně jako v dalších písních, tak i v Potopě jsme svědky velice pestré hudby. Společné orchestrální pasáže se střídají a doplňují s hudbou kvintetu a sóly (zde třeba krásná basa Rosti Uhríka), za pozornost stojí i velice aktuální text. „Každá potopa přestane, ono to tak nezůstane a potom my se budeme smát."  

Promyšlenou symbiózu dechů, smyčců a klavíru přináší jazzový, nikam nespěchající Tmavomodrý svět, smyčce dodávají atmosféru Klobouku ve křoví. Další ukázka nápadité práce s harmonií a dynamikou, kde je velký prostor pro instrumentální pasáž s dominantní trubkou. Energičtěji, takřka šansonově vyznívá Kat a blázen, který si klidně odskočí až někam k world music. A zde je dobré zastavit se u Ondřejova zpěvu, který s každou další deskou zraje. Nejen v této písničce udivuje technikou a nasazením, střídá různé pěvecké polohy, aniž by ztratil na přirozenosti a působí velice uvolněně.  

Smyčcový začátek ve skladbě Svítá přejde k na klavíru založené baladě, velice jemná a procítěná písnička. Do celého konceptu zapadá i jediná píseň nepocházející z Osvobozeného divadla, Rumlovo Nebe. V podstatě a´capella záležitost s Ondřejovou pěveckou ekvilibristikou (nezaměňovat za exhibici) se moc příjemně poslouchá, na mě působí jako pohlazení. Rozvolněnější, procítěnější a na silné náladě vystavěné  Nebe na zemi střídá temperamentnější, veselá, místy až rozpustilá swingovka Stonožka. 

Jednu z nejvíce pozměněných písní představuje Život je jen náhoda, proti originálu dosti pomalejší a volnější. Energický swing se vrací s velice barevnou písničkou Šaty dělaj člověka, kde se právě swing střídá s jazzem a nechybí ani přesahy do rocku. Skvěle šlape také závěrečný David a Goliáš, ukázka moderního jazzu, kterým celý koncert vrcholí a graduje zároveň, i před dramaturgem je třeba smeknout. A pak už následuje jen dlouhotrvající nadšený potlesk.  

Je skoro neuvěřitelné, že ani po téměř sto letech neztrácejí písničky J+V+W nic ze své aktuálnosti. Hudební i textové. A už jen to, že také mladí interpreti se k nim vracejí a upravují je podle svého muzikantského cítění, to jen potvrzuje. A Rumlovy volnější verze jistě zaujmou nejen kritiky, ale především posluchače všech věkových kategorií. Výborná práce.