Obléhání hradu Švihov skončilo, nikdo nebyl zajat, raněn ani zabit

Tak jako v minulosti obléhala hrad Švihov husitská či švédská vojska, tak se i nyní ocitl v obležení tisíců milovníků rocku, popu, funku, hip-hopu, punku a dalších stylů. A opět to bylo divoké a dlouhé, ovšem tentokrát mnohem zábavnější, radostnější a spontánnější. Putovní festival Hrady CZ zavítal ve dnech 29. a 30. července na svoji třetí zastávku, kterou byl právě západočeský Švihov.  

A že obléhajících bude opravdu hodně, naznačovala již páteční odpolední fronta před VIP kempem. Kdo neměl místo zajištěné v předprodeji, musel se spokojit s obyčejnou loukou na stanování, neboť bylo vyprodáno. Tak rychle postavit stan a hurá do areálu. O rozjezd a navození pohodové atmosféry se v 17.30 hodin postarala méně známá, ale výborná brněnská formace Gazdina roba s nepřeslechnutelnou zpěvačkou Petrou Jonášovou.  

Nechte Mirku zpívat

Návštěvníky poprvé roztančil a rozdováděl Xindl X s kapelou a hostující Mirkou Miškechovou. Vždy je mi líto, že si s Ondřejem střihne pouze duet Cudzinka v tvojej zemi. Při znalosti Mirčina kvalitního repertoáru bych se přimlouval za to, aby chlapci z Xindlovy kapely nazkoušeli dvě tři její písně, určitě by tím svůj set zpestřili. Po vystoupení havířovského Nebe následovalo spojení, které by málokdo předpokládal. Alternativnější Vladimír 518 a mainstreamový Rytmus si však výborně rozuměli, vzájemně se podporovali a sázeli jednu hiphopovou pecku za druhou.  

Mrknout na vyhlášení nejhezčích karnevalových masek (mnohé byly fakt krásné) a pak Pražský výběr. Pro staré pardály vrchol pátku a možná celého festivalu. Dokonalá show s magickými výkony Kocába, Pavlíčka, Čoka, Kryšpína, Hrubeše a Ropotáma, uhrančivá atmosféra, mystická záležitost. A bravurní hostování zpěvačky Ivy Pazderkové, které už teď blbá blondýna určitě nikdo říkat nebude. Třeba Zubatá s roztančenou postavou Smrtky pak patřila k nezapomenutelným zážitkům. Monkey Business zase svítili svými oblečky až někam k Plzni, hráli pohodovou houpavou muziku a Matěj Ruppert neodolal vábení zdvižených rukou. O závěr večera se postarali také svítící Mandrage, v jejichž vystoupení nechyběly hity typu Františkovy lázně, Šrouby a matice, Brouci nebo Tanči dokud můžeš.  



Sobotní dopoledne mnozí návštěvníci strávili prohlídkou vodního hradu Švihov, kterou měli zdarma. A i když jejich oči prozrazovaly minimum spánku, na zhruba hodinové exkurzi nevyrušovali a poslouchali příběhy o Půtovi, Černínech, zazděném mnichovi nebo Popelce. Polední program otevřel svými temnými písněmi v 11.30 Smrtislav a pak už se v hodinových intervalech střídaly slavné kapely. Organizace šlapala jak dobře namazaný stroj, takže se obešla i bez moderátora. Hodinový set na jednom pódiu, zatažení plachty, přesun na druhé, mezi tím příprava a zvukovka na prvním a tak pořád dokola. Takže těm největším hudebním závislákům nemohlo nic uniknout.  

Spaste svoje duše

Igor Timko se svojí rodinnou skupinou No Name bavil již početné publikum a přehrál všechny své starší hity, UDG nezapomněli na novou desku Emotikon (a Jugi samozřejmě na noční košili), Mňága a Žďorp s výborně naladěným Petrem Fialou vyzývali Spaste svoje duše! a přidali řadu svých melancholických pecek, rozjetí Skyline s temperamentní Markou Rybin a MC Jacobem rozskákali i prodavače ve stáncích.  

Kdo si myslel, že si dá pauzu při vystoupení kapely Poletíme?, šeredně se mýlil. Pro mnohé možná objev Hradů CZ. Sympatická partička kolem Rudolfa Brančovského vystřihla řadu melodických, chytlavých a vtipných songů (Holky pitomý, Lokomotiva, Flašinety, Chlastáme na festivalu, Autistický bratr, Fousy...) v rockovém, country či swingovém stylu. Hrála s plným nasazením a hlavně snad jako jediná lidem nic nevnucovala a nepřikazovala. Hlášek typu „Chci vidět vaše ruce," „A teď vy," „Zpívejte s námi," „Je tu někdo?," „Neslyším vás" byl plný festival, takže nejen z tohoto důvodu příjemná změna.  



Svůj standardní set odehrál Divokej Bill, Rybičky 48 s pozvaným Pekařem, Desmod, Vypsaná Fixa a Krucipüsk. V té době už rozlehlý areál praskal ve švech, pivo, nealko i kořalka tekly proudem, první odpadlíci pospávali v lepším případě na dekách, ale drtivá většina návštěvníků se za ideálního počasí (vyjma krátké, i když intenzivní přeháňky) skvěle bavila. I pankáči, kteří celkem disciplinovaně čekali na svoji chvíli, která přišla s nástupem Visacího zámku. Během chvíle proměnili prostor před pódiem v bahnité kluziště, kde zahučelo i několik nevinných. Ale určitě to ani jim nevadilo, protože Visáči byli výborně naladěni a kromě letitých hitů bavili publikum i vtipnými hláškami a pohybovými kreacemi.  

Asi nenajdete v Čechách kapelu, která by přilákala více diváků než Kabáti. Švihov to potvrdil, tak narváno nebylo možná ani v listopadu 89 na Václaváku. Mnozí lidé přišli až na tuhle kapelu, což nechápu, ale svědčí to o prozíravosti organizátorů. Kabát se jim odvděčil velkolepou show plnou světelných efektů, ohňů a dýmu, mohutným zvukem, který byl výborně slyšet i do 286. řady, a především mixem starších hitů a novějších skladeb. Monstrózní tečka.  

Tříhodinový koncert ve stanovém městečku

Každá kapela hrála přesně hodinu, ale největší prostor dostal jakýsi bezejmenný pěvec ve stanovém městečku. Ten vydržel zpívat (Kozlem na kolejích počínaje a státní hymnou konče) zhruba od dvou do pěti, a i když nedisponoval Kabátí aparaturou, byl slyšet po celém kempu. Nasazení obrovské, ale ohlas nevalný. Závěrečný dialog s vynecháním sprostých slov: „Zmlkni už konečně!" „Tak nemáš jezdit na festivaly." „Já po tobě sáhnu..." A to byl definitivní konec celého festivalu. Právě včas, protože celá neděle propršela.
Foto: FB Hrady CZ