U charismatické Mirky Miškechové jasně vítězí optimismus nad schizofrenií

Recenze alba : Schizofrenik/optimista

Album: Schizofrenik/optimista

Interpret: Miškechová Mirka

Celkový čas: 00:43:10

Vydavatel: EMP Music, s.r.o.

Rok vydání: 2015

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

Karel Souček, 20. 01. 2016

Cesty showbyznysu jsou někdy nevyzpytatelné. Nebýt současné popularity Xindla X, mnozí čeští posluchači by se zřejmě o slovenské zpěvačce Mirce Miškechové nedozvěděli. A to by byla velká škoda. Společný hit Cudzinka v tvojej zemi, podpořený nápaditým videoklipem, to však změnil. Odtud je už jen kousek k debutovému Mirčinu albu Schizofrenik/optimista, které za poslech (a ne jeden) rozhodně stojí.

Mirka Miškechová má dar zaujmout na první poslech. Charismatickým a výrazově bohatým zpěvem, spontánním a autentickým projevem, nakažlivou upřímností a bezprostředností, melodickou slovenštinou. A protože se jedná o desku ryze autorskou, tak i příjemnými, vzdušnými melodiemi, střídmými, ale promyšlenými aranžemi a osobními texty z každodenního života.

Schizofrenik/optimista přináší čtrnáct přímočarých písniček, v nichž je humor i něha. Nejsou nijak komplikované, ale vyznívají absolutně přirozeně. Pohybují se od folku přes pop až k jemnému rocku, i když nechybí ani drobné přesahy do jazzu. Stavějí na výrazných melodiích, jemných rytmech, zpěvných refrénech, lehkosti a příjemné atmosféře, v níž je posluchači moc hezky.

Ve studiu se zpěvačka obklopila zkušenými instrumentalisty, kteří ctí její písničkářské pojetí. A i když se jedná o skvělé muzikanty (Petr Vavřík, David Landštof, Lukáš Bundil, Richard Dvořák, Vojta Szabo...), necpou se do popředí, neupozorňují na sebe, ale pokorně slouží vyznění jednotlivých skladeb.

Hned úvodní melodická píseň Čo už s ním nabízí mix folku, popu a jemného rocku, který výborně koresponduje s osobním textem. Jemnější, ale parádně vygradovaná titulní písnička staví na libozvučné harmonice a střídání radosti se smutkem. „Svoj svet delím na dva diely, jeden čierny, druhý biely". Obě polohy jsou absolutně věrohodné. Jemné nahlédnutí do jazzu nabídne Deník beznádejnej novinárky, kde se o atmosféru stará trubka. Neplavec a povodeň a Niečo na tebe je jsou na kytarách vystavěné melodické lahůdky, posmutnělý šanson o samotě přináší Svišť, folkovou sebekritiku pak chytlavý song Miňa zavut Sodoma. A stejně pestrá a melodicky výrazná je i druhá polovina desky s krásnými písněmi jako Špatnokrásny manekýn, Marry nebo Teleport.

Osobní texty o vztazích jsou plné dobře známých pocitů a prožitků, podaných bez frází a klišé. Láska, touha, radost, ale i odcizení, nepochopení, míjení. Černý i bílý svět, kdy ten druhý převažuje. A důležité je, že si písničkářka umí udělat legraci i sama ze sebe. Takže díky, Xindle X.
Foto: Patrik Pseja

DISKOGRAFIE