Nenápadná deska bez komerčních ambicí

Zpěvák, kytarista, skladatel, textař, ale také grafik a fotograf Honza Homola si občas potřebuje odpočinout od své domovské kapely Wohnout. Proto si čas od času zakoncertuje sám jen s akustickou kytarou nebo natočí samostatné album. Tři roky po příjemné desce Homolka Tobolka nyní přichází s náročnějšími Čarovánkami, v nichž se střídají klasické písničky s instrumentálními skladbami.



Popularita Wohnoutů je založena na lehkých, vzdušných, energických a hlavně vtipných písničkách. Honza Homola se ubírá jiným směrem. Nesnaží se být vtipný za každou cenu, před vnější energií dává přednost té vnitřní, před přímočarostí spontánnímu experimentu. Staví na poctivě vykreslené, převážně komornější náladě a chce si toho vyzkoušet co nejvíce.

První signální se nechytá

Čarovánky nejsou deskou na první dobrou. Během prvních dvou poslechů jsem v tom měl pěkný guláš a album považoval za hodně nesourodou a nevyrovnanou směsici písní a instrumentálek. Teprve třetí pokus mě vrátil do hry a pozvolna jsem začal odhalovat nenápadné a často skryté kouzlo jednotlivých, především instrumentálních skladeb. Ale pěkně od začátku.



Desku otevírá propracovaná instrumentálka Techno, v níž si Homolova kytara skvěle rozumí s bicími Fenka Steinera, spoluhráče z Wohnoutů. Folková písnička Rak baví vtipným recitativem, k jehož pochopení však potřebujete booklet. Orientální nádech s výborně zakomponovanými smyčcovými nástroji nabízí Istanbul, Do nebe zdobí křehký a barevný zpěv hostující Radky Fišarové.
Bez skladby Muší bych se klidně obešel, Lednička by s přehledem, ale jako jediná z celé nahrávky, mohla fungovat v repertoáru Wohnoutů. Silná melodie, střední tempo, vtipný text. K meditaci svádí skladba Ptačí, do středověku směřuje vygradovaná píseň Čarovánky, nejsilnější zářez alba.

V instrumentálce Assilah si akustická kytara pěkně popovídá s klavírem Mozarta Valenty, posmutnělá, atmosférická balada Můj starej pes překypuje vkusnou melancholií. Závěr desky nabízí píseň Superstar, jedinou melodickou odrhovačku s hodně chytlavým refrénem. Svojí přímočarostí ale bohužel narušuje komorní poetiku celého alba.

Radost z muzicírování

Čarovánky jsou hodně spontánní deskou v trochu retro stylu. Honza Homola ji natočil ve svém pokoji, kam si pozval i hosty, které vybral s vkusem sobě vlastním. Výborná je mimo jiné flétnistka Romana Neumannová, kontrabasista Frederik Janáček, zpívající harfistka Hanka Blažíková nebo klavírista Ondřej Valenta.

Všichni společně se podílejí na nahrávce, která nemá, alespoň si myslím, přílišné komerční ambice. Hitový potenciál má jen Můj starej pes a Superstar, v ostatních případech jde hlavně o radost z muzicírování a překvapování sebe, hostujících muzikantů i posluchačů. Pokud na tento princip přistoupíte, na Čarovánkách si najdete hodně silných momentů. Především těch aranžérských. Za námahu to rozhodně stojí.