Muzika z radosti a pro radost

Z důvodu duševní hygieny je občas dobré odskočit si z hudebního mainstreamu k „normální" muzice, která nemá ambice dobývat éter či sbírat zlaté desky a která kašle na současné hudební trendy. Přesně takovou dělá přerovská rock´n´rollová kapela Ginger.

Poctivý šedesátkový rock´n´roll

Ta má na svém kontě zatím pouze Demo 2011, kterému se nyní podíváme na zoubek. Obsahuje osm autorských skladeb s anglickými texty a tříčlenná skupina se jimi hlásí k poctivému rock´n´rollu 60. let, pohybujícímu se od Beatles po Elvise. Na koncertech musí fungovat dokonale, ale ani na desce to rozhodně není žádná nuda.

Oldschooloví rockeři sice dělají retro hudbu, ale ta je náležitě propracovaná, nápaditá, melodicky silná. Rytmika (baskytara Kuby Veselého a bicí Romana Mela) šlape spolehlivě, kytara Michala Mela je hodně pestrá a nápaditá, vokály všech tří členů jsou dobře sladěné a celá parta výborně sehraná. Na první poslech je patrné, že všichni dělají muziku s nadšením a radostí.

Od Beatles k Elvisovi

Ale vezměme to od začátku. Úvodní Street Fire otevírá až hororový motiv, který navodí sugestivní atmosféru. Tu rozčísne úderný kytarový rif, k němuž se postupně přidávají bicí. Pestrý song, jenž je syrový i melodický zároveň a který nabízí jak přímočaré, tak propracované instrumentální pasáže. Poctivý R´N´R s výrazným refrénem.

Queen of the Lake je založena na chytlavém rytmu, za který by se nemuseli stydět ani Beatles. Melodická, pohodová záležitost. K Elvisovi se přesouvá temperamentní Hey Lucy, skladba, která má drive, šťávu, náboj a opět chytlavý refrén. V Day by Day chlapci dokazují, že ani balady pro ně nejsou problémem. Jemná, křehká a naléhavá píseň, která však nesklouzává k lacinému dojímání. A díky vnitřní energii ani k rozvleklosti či utahanosti, klasické bolesti většiny rockových balad.

S Good Mood kapela opět nabere na energii a vrací se do temperamentních rockových vod. Pestrá skladba se změnami tempa, rytmu i nálady. Rock Star představuje výsostně melodický a roztančený hit s nápaditým a funkčním zakomponováním klavíru.

A hned následující Jive Rhythm je další energickou vypalovačkou, která opět musí roztančit každého. O závěr alba se postará druhá balada I´ll be Waiting, kterou otevírá něžný klavír a jemná kytara. Ta první Day by Day se mi líbila více, zde postrádám větší porci vnitřní energie a nějaký vývoj skladby.

Žádné vrásky s modrními trendy

I přes tuto drobnou výtku a logicky horší zvuk (nahrávka vznikla ve zkušebně) je Demo 2011 vydařenou nahrávkou, která ukazuje velký potenciál kapely. Je moc dobře, že si trojice Moravanů nedělá vrásky s „moderními" trendy a hraje si s obrovskou dávkou nadšení, nakažlivé radosti a energie svoji oblíbenou muziku. A možná jejím prostřednictvím potěší více svých fanoušků než zavedené velké kapely.