Magie spřízněných duší

Existují muzikanti, u kterých máte pocit, že se zkrátka narodili pro vzájemnou spolupráci. Na pódiu vytváří něco kouzelného, co se podaří jen spřízněným duším a pokud se na takovém koncertě nacházíte, můžete zrození zmíněného kouzla sledovat v přímém přenosu. Irská kapela Sliotar a dánští Tradish jsou příkladem přesně takového propojení. Návštěvníci tradičního Keltského večera na nádvoří zámku v Kuřimi se o tom ve čtvrtek 26.července mohli přesvědčit sami.

Sliotar se Keltského večera účastní pravidelně a každý rok si zve jiné přátele z řad muzikantů, aby s nimi vytvořili atmosféru, na kterou se jen tak nezapomene. Letos padla volba na dánskou kapelu Tradish, která ale není v ČR žádným nováčkem. Mají za sebou hraní na několika festivalech, posledním z nich před zmíněným koncertem byla minulý víkend Keltská noc v Plumlově, které se jako již tradičně účastnili i Sliotar. Večer začal na poněkud vážnou notu, kdy Tomáš Somr, organizátor a "duchovní otec" festivalu Keltská noc a dlouholetý přítel irských Sliotar, zahrál na irskou flétnu vlastní skladbu Irish morning a věnoval ji nedávno zesnulému Jiřímu moravskému Brabcovi, kterému i irští muzikanti věnovali své vystoupení.

Dánští Tradish rozehřáli publikum směsicí skladeb z obou svých dosavadních alb i několika novinkami. Kytarista a zpěvák John Pilkington, původem Angličan, ale žijící již dlouhá léta na severu Evropy, si přítomné okamžitě získal přátelským vystupováním a neustálým úsměvem na tváři. Publikum bylo během večera několikrát vyzváno ke spolupráci s muzikanty, s čímž ochotně souhlasilo a výsledek vzbudil nadšené ohlasy. Pro tento večer měli Tradish o členku navíc - tanečnici Katku, která během dvou skladeb předvedla něco ze svého umění irských tanců a diváci ji odměnili bouřlivým a zaslouženým potleskem. Téměr na závěr mělo obecenstvo opět možnost zapojit své hlasivky, tentokrát v původně skotské písni Parting glass, slavném tradicionálu, který je známý v mnoha verzích.

Sliotar jezdí do ČR již dlouhých 16let a můžeme říct, že za tu dobu už snad viděli a zažili úplně všechno. Čtvrteční kuřimský večer se ale od jiných odlišoval hned v několika ohledech. Jednak nepršelo, ačkoliv se déšť stal na jejich kuřimských koncertech již téměř tradicí, ale hlavně: celým večerem se táhla vzpomínka na Jiřího moravského Brabce, dlouholetého přítele kapely. Nebe bylo jasné a Měsíc těsně před úplňkem, mnozí říkali, že Jiří celý koncert sleduje a přeje všem zúčastněným jen to dobré.Letošní vystoupení irských muzikantů přineslo i velkou radost v podobě nového a dlouho očekávaného alba Voyage, které bylo v rámci koncertu náležitě představeno. Jedním z vrcholů bylo zapojení Tomáše Somra, jehož saxofon dokresloval atmosféru skladby Pain, která, jak uvádí booklet k albu, pojednává o schopnosti mužů pokazit, co se dá, když se ve vztahu zdá vše v pořádku. A o následné lítosti a snaze o nápravu. Na koncertech kapely Sliotar vždy přijde moment, který je nezapomenutelný a to v podobě sólové písně Raye MacCormacka, který jinak většinu času hraje na dudy či irské flétny. Tentokrát přednesl temnou baladu The Crow on The Cradle, která je v repertoáru již dlouho, ale našla si cestu do studia až teď. Ray opět dokázal, že je mistrem svého oboru a během jeho vystoupení byste slyšeli spadnout špendlík. Nenechal nikoho na pochybách o svém talentu.

A Sliotar nenechá nikoho na pochybách, že dokáže přivést show plnou energie, kdy si s publikem energii vzájemně předávají a publikum s nimi zpívá, tančí, křičí, zkrátka užívá si naplno pravý keltský večírek.