Keltský večírek roztančil zámecké nádvoří

Už se stalo tradicí, že se v červenci na zámeckém nádvoří v Kuřimi schází příznivci (nejen) keltské muziky. Ani letos tomu nebylo jinak. Ze začátku podmračené počasí postupně přešlo do deště, pak mrholilo a vše se uklidnilo až na závěr večera. To však ani muzikantům, ani divákům nevadilo a neubralo to na výborné atmosféře celé akce.

Jako první se představila kapela Vintage Wine, která nedávno hrála například na Keltské noci. První, co určitě všechny přítomné zaujalo, byly kilty, ve kterých kapela hraje. Druhým zajímavým faktorem byly zelené vlasy houslisty Radima "Rybíze" Lapčíka. Písně jsou převážně zpívané anglicky, najdete mezi nimi i pár tradicionálů, ale v aranžích, jaké byste určitě nečekali. Příkladem může být "Star of the County Down" v hutném rockovém hávu. Někomu může připadat, že tím celá skladba ztratí svoji původní atmosféru, ale i v téhle verzi si najdete to své, pokud je vám daný styl blízký. Jistě znáte britskou námořnickou "What Shall We Do with the Drunken Sailor?", v podání Vintage Wine jde o velrybáře, kterého nakonec rozporcujeme a hodíme jeho zbytky krysám. Zpěvák Petr Polák má zajímavý hlas, který však lépe vynikne v pomalejších skladbách, kde jeho projev není tak agresivní jako v ostatních písních. Díky zlomenému kotníku musel celý koncert absolvovat vsedě, což pro něj jistě není obvyklá pozice, ale nedalo se nic dělat. Na závěr muzikanti předvedli, že kilty nosí tak, jak se patří.

Po krátké pauze přišli na řadu dublinští Sliotar. Kapela, která jezdí do ČR dlouhých 13 let a pořád se sem rádi vracejí, setkávají se se starými přáteli a vytváří si nové. Jejich instrumentální skladby, ať už složené z jigů či reelů vybízí k tanci a nenechají Vás nečinně sedět. To se ukázalo i tentokrát a pod pódiem bylo rázem živo. Instrunentálky se střídaly s písněmi v podání kytaristy JP Kallia, původem Fina, který již v irském hlavním městě žije dvacet let. Velký potlesk a uznání ze strany publika si několikrát během večera vysloužil hráč na dudy a flétny Ray MacCormac a to především za písně zpívané acappella, z nichž tu první, "Fine Friends", možná znáte v trochu jiné aranži v podání Blackmore's Night. Ray sršel vtipem, což okamžitě našlo odezvu u publika a vytvořilo se souznění, kdy jste měli pocit, že jste se octli v irské hospodě v té nejlepší společnosti.

 

Skvělá muzika a irská bezprostřednost vytvořila atmosféru, na kterou se zajisté můžeme v Kuřimi těšit i za rok.