Líbezný pop(rock)ový debut Barbory Piešové opravdu překvapil

Mám rád slovenskou popovou i rockovou scénu, která v posledních letech chrlí nejen comebackově kvalitní desky legendárních Elán nebo Richarda Müllera, ale ukazuje i mladé talentované umělce typu Katarzia či Sima Martausová. K těm posledním je třeba nyní počítat i mladičkou zpěvačku Barboru Piešovou, které se po fantastickém vítězství v Superstar podařilo v letošním roce vydat nenápadný debut Som flegmatik, ale optimista. Zatímco prvně jmenované zpěvačky jdou spíše alternativním směrem, Barbora ukazuje ohromnou sílu v jednoduchých písních, a to je deviza, kterou umí na svém první nahrávce málokdo prosadit.

Již úvodní Dážď navodí nenápadnou hitovost, která pak kvete s další každou skladbou. Barbora zpívá procítěně, ale jistě v chytlavém refrénu a ovládne i bombastické aranže, které překvapí už na první poslech. Zajímavé a hravé téma deště se znovu objevuje na albu až téměř v závěru, v romantickém, ale stylově odlišném duetu Milovanie v daždi, který zpívá pouze za doprovodu akustiky s Mariánem Čenkovským. Tady se Barbora opřela o krásný text Richarda Müllera, což je ale výjimkou z celého alba, protože si jinak příjemné texty ze života na celé album napsala sama. S hudbou ji pomohl silný skladatelský tým v čele se L´ubomírem Mazákem, Jimi Cimbalou a Zoli Tóthem, jejichž vklad je intenzivně slyšet hned v druhé skladbě Vesmír.

Vesmír je nejen díky přitažlivému přírodnímu klipu s pozitivním textem, ale i energické melodii dalším hitovým tahákem desky. Začíná lehce ospale, aby se později nakopl do refrénovitého frázování, které úplně probudí posluchačovu duši. Tahle píseň bude určitě motorem budoucích živých akcí! Z tempa pak ale nečekaně ubere v procítěné písni Strany, kde Barboru nad výrazným piánem a bicími nejdříve lehce, ale později intenzivně doprovází sbor. Nádherná píseň! A přichází jeden z vrcholů debutu, duet Priateľ .

Lehký popový beat jako podklad pro dialog Barbory s Michalem Šafratou, nejdříve se něžně uvedou, ale pak se každý chopí svého textu, střídá se slovenština a čeština – není tohle také symbolická bratrská píseň o československém přátelství? –, song se zlomí do poprockového refrénu, který vygraduje do silného emotivního závěru. Tady Barbora možná nejsilněji zvedá svůj hlas do výšek, ale uvěřitelně! Je možná překvapivé, že na albu je tolik duetů, vedle již dříve zmiňovaných zde najdeme lehce utahaný rap Nehladám, kde se Barbora spíše podřizuje raperovi Moja reč, spíše mu nechá prostor, možná cíleně, aby si odpočinula před druhou půlí desky.

Kontrastem k tomu je tady však také vyklidněná sesterská věc Anjeli, kterou pro ni i sestru Lenku složil a nahrál Peter Sihelský. Křehká písnička s kytarou na pozadí, kterou si tady Barbora sama obsluhuje a dokonce nechá Lenku vyniknout ve zpěvu. Zprvu popová něžná skladba má v druhé části rockový nádech ve stylu Alanis Morrissette. To je pouze vzdálené přirovnání k náladě a vyznění, protože jinak těžko hledat vzory zpěvačky. Každý song má osobitou, zprvu možná nenápadnou dramaturgii, ale originální náladu, kterou někde rozčísne zajímavé kytarové sólo jako třeba v Kaďial anebo v úderné rockovce Šedé myšky, což je nejtvrdší věc na albu a svou náladou opravdu překvapuje. Navíc skvělá motivačně pozitivní věc po textové stránce!

Šlehačkou na celé povedené nahrávce je závěrečná skladba Game, kde Barbora překvapuje úplně všechny: zpívá výbornou angličtinou, a ještě navíc v chytlavém house rytmu, který dává úplně zapomenout na možná zamýšlenou popovou stylovost celého debutu. Tímhle songem jasně stvrzuje stylovou neukotvenost a rozmanitost svého hudebního projevu. Dokáže se svým vokálem položit do čehokoli, což je možnou výzvou do budoucna.

Je to parádní deska, kterou bychom na slovenské pop-rockové scéně v letošním roce od tak mladé tváře těžko čekali! Jestliže je v Čechách letos debutovou popovou královnou Kateřina Marie Tichá se svým albem Sami, na Slovensku je to bez přehánění Barbora Piešová. A její recept? No přece „být flegmatik, ale hlavně optimista"….