Karnivool se v Praze připomněli bezchybnou show

Den po severské melancholicky post-rockové invazi v podání švédské Katatonie a islandských Sólstafir bylo pražské Roxy pro změnu domovem příznivců progresivně rockových a metalových tónů. Další vyprodaný koncert tentokrát patřil progresivním gigantům, australským Karnivool, kteří se k nám vrátili po dlouhých osmi letech. Skvělým doprovodem jim byli u nás dobře známí The Ocean Collective z Německa.

Naši západní sousedé jsou u nás podstatně častěji a za posledních deset let jejich popularita strmě stoupá. Německý kolektiv od svého vzniku vystřídal už mnoho členů, ale od roku 2009 se u mikrofonu ustálil zpěvák Loïc Rossetti, který v Praze opět exceloval. Tempo koncertu se díky povaze jejich tvorby dalo přirovnat k seismografu a celou show odstartoval skvěle gradující song „Triassic”. Z aktuální desky „Phanerozoic II: Mesozoic / Cenozoic” se ostatně hrálo nejvíce i s ohledem na fakt, že od jejího vydání v roce 2020 těch koncertů mnoho neproběhlo. Zpěvák Rossetti však podotknul, že nová deska už se chystá. The Ocean Collective neměli tradiční roli předskokana. Svým výkonem i pódiovou show se přinejmenším vyrovnali hlavní hvězdě večera. Takto vynikající zvuk a chaotická světla předskokani mívají zřídkakdy. Všichni jak na pódiu, tak pod ním, si koncert nesmírně užívali a závěrečný téměř čtvrthodinový progresivní epos „Jurassic | Cretaceous” byl absolutně fenomenální.

Stejným slovem se dá označit i koncert hlavních hvězd a vlastně by to i stačilo. Karnivool si však zaslouží podrobnější rozbor. Poslední deska „Asymmetry” vyšla před deseti lety a australané nepůsobí dojmem bůhvíjak aktivní kapely. Za pětadvacet let mají tři studiové desky a koncertů za posledních šest let také příliš nebylo. I proto byla jejich návštěva v Praze takovým svátkem. I oni však oznámili novou desku a soudě dle prvního singlu „All It Takes” se rozhodně máme na co těšit. Novinka zazněla hned po úvodní „C.O.T.E.” z debutové desky „Themata”. Úvodní skladby okamžitě odpověděly na všetečnou otázku, v jaké formě kapela Karnivool aktuálně je. Naprosto úžasný vokál zpěváka Iana Kennyho a krásně zřetelné výkony jeho kolegů slibovaly další kouzelný večer. Možná překvapivě se nejvíce hrálo z druhé desky „Sound Awake” a byly to „Goliath”, „All I Know” nebo „Simple Boy”, kde Ianovi výrazně pomohli diváci svými hlasivkami.

Ian Kenny vypadal jako malý kluk na svém prvním koncertě. Celou hodinu a půl měl úsměv od ucha k uchu, neustále tancoval, svíjel se v melodiích své kapely a působil neuvěřitelně pokorným a vděčným dojmem. To samé v bledě modrém se dá říct o jeho spoluhráčích, což vytvořelo velice vřelou, upřímnou a přátelskou atmosféru. Perfektní zvuk i osvětlení zůstalo na svém místě, ačkoliv světla byla podstatně klidnější a adekvátní jejich volnějšímu progresivnímu rocku. Energie při večeru plný zpěvných refrénů a melodicky progresivních tónů se přelévala z pódia k publiku a zase zpátky a vzájemná spolupráce fungovala až překvapivě plynule. Bylo vidět, že publikum kapelu zná velmi dobře a to se potom na celou akci dívá jedna báseň. Jako přídavek jsme si vytleskali jedinou ukázku z aktuální desky v podobě skladby „Alpha Omega” a na úplný závěr jsme si všichni užili zpěvnou pecku „New Day”.

Karnivool rozhodně nejsou hudbou pro každého, ale na poli progresivního rocku patří mezi ty nejsilnější hráče. Osobně jsem byl velmi rád, že byl koncert poměrně brzy vyprodán, protože takové nabídky se musí ocenit. Fakt, že celý koncert probíhal prakticky v dokonalé symbióze je už jen pomyslná třešnička na sladkém rockovém dortu. Ve formě byli i The Ocean Collective, kteří byli jako speciální host velmi vhodní. Sečteno podtrženo, tento dvojkoncert proběhl naprosto skvěle a ačkoliv máme za sebou teprve první měsíc roku 2023, troufám si tvrdit, že mám na seznamu prvního aspiranta na akci roku. Fantazie!