Iggy Pop se na Post Pop Depression vrací do první ligy

Již loni byla oznámená velmi zajímavá spolupráce mezi Iggy Popem a Joshem Hommem. Nakonec ze všeho vznikla v řadě již sedmnáctá studiová deska amerického veterána nazvaná Post Pop Depression. Jak již sám prohlásil, tímto začíná nejspíše poslední kapitola jeho hudebního života, lépe ale začít nemohla. Iggy se tu obklopil hvězdnými jmény. Společnost mu kromě ostříleného Hommeho dělají Dean Fertita z Queens of the Stone Age a The Dead Weather a bubeník Matt Helders z Arctic Monkeys, a to se k nim na turné ještě přidá další chlapík z QOTSA Troy Van Leeuwen, všichni tak vystoupí i 25. června v Praze.

Práce na albu začali již počátkem loňského roku, kdy si Homme a Pop vyměnovali svoje nápady, dema či různé přiběhy po mailu. Poté co se Iggy neohlášeně ukázal před Hommeovým domem, spolu odjeli do kalifornské pouště Joshua Tree a zdejšího studia Rancho de la Luna a začli tvořit nové skladby, v nichž se chtěli přiblížit Popově tvorbě ze sedmdesátých let, kdy spolupracoval s Bowiem. Celkově se jedná o inteligentní, drzou, garážovou nahrávku, která v sobě misí právě Popovy sedmdesátky a jasný Hommeho rukopis (především něco z Like Clockwork jeho domovských QOTSA).



Celkově deska pojednává hodně o stárnutí a smrt je jedním z nejhlavnějších témat celého alba. Hned v prvním singlu Gardenia lze cítit vlivy Davida Bowieho. Jak stylem zpěvu Iggyho Popa, tak i hudební stránkou skladby. Spojení klasického rockového zvuku s Bowieho érou nám pak čtveřice přibližje ještě ve skladbě Sunday.

Výraznou stopu zanechává také American Valhalla, kde se projevuje právě celá ta deprese z dnešního světa a objevuje se i smrt, kterou zde Pop označuje jako pilulku, kterou je těžké spolknout. Právě refrén této skladby je jasným rukopisem Hommeho a je jedním z největších taháků desky.



Celou desku otevírá syrová Break Into Your Heart, která spolu se sedmičkou German Days tvoří dvojici nejtemnějších skladeb celé desky, ještě v depresivnějším tónu než se odehrává ostatní sedmička. Ozdobou desky však je závěrečná skladba, která úžasně dokončuje tohle povedené dílo. Paraguay je směsicí toho nejlepšího, co jsme slyšeli během desky, nic ale nevyrovná závěrečný sborový zpěv a Popovo děsivé kázání.



Pop po letech kdy na sólové dráze zkoušel šansony, francouzštinu či jazzové prvky, přišel s deskou, která se vrací k jeho začátkům na sólové dráze, ale zároveň přináší něco nového a to především za pomoci Hommeho. Post Pop Depression opět Iggyho ukazuje jako hudebního a textařského génia.