Horkýže Slíže rozhýbali pražský Areál7 a byla tam i malá Žužu

Tuhle kapelu mám ráda už mnoho let. Vždycky mi jejich písničky v rádiu zlepšily náladu. Zatím jsem je ale na živo nikdy neviděla. Na festivalu Rock For People hráli v poledne v obrovském vedru na velké stagi a já si slíbila, že na ně už konečně musím zajít, ale někdy jindy. Ideálně někam do klubu.

A ta příležitost přišla hned 24. července, kde měli zahrát v rámci hudebních akcí Prague Open Air. Holešovický Areál7 není ale úplně klub. Je to velké prostranství s tribunami nedaleko pražského Výstaviště.

Předpověď počasí hlásila na pozdní večerní hodiny déšť, rozpršelo se ale už v šest hodin. Celou cestu v tramvaji jsem doufala, že to přestane, nechtěla jsem do Areálu přijít jako zmoklá slepice, i když takových mokrých slepic by nás bylo nejspíš víc.

Areál je od tramvaje celkem daleko, že jsem chvíli přemýšlela, že jsem si kromě foťáku měla nejspíš vzít i trekové boty.

Pršet sice přestalo, ale tmavé mraky se honily po obloze až do začátku vystoupení, které bylo naplánováno na tři čtvrtě na osm.

Řekla bych, že byl poddimenzován počet záchodů a počet míst, kde se dalo občerstvit. Všude byly poměrně nepříjemně vypadající fronty. Jinak nabídka pestrá od piva přes redbully až po kafe. A samozřejmě i nějaké to jídlo.

Ve tři čtvrtě na osm už natěšený dav namačkaný na zábranách pískotem vyvolával kapelu. V osm hodin už někdo i zařval. Pořád se ale nic nedělo, jen začalo víc pršet.

Nakonec ve čtvrt na devět, za zvuku znělky Adamsovy rodiny, nastoupila na podium kapela v plné sestavě. Ani jsem nevěděla, že s nimi hraje holka a dokonce Češka, Veronika, jak byla představená.

A hned to do nás začali hustit. Traja spití roboši následované Atomovým krytem. Potom pár novějších písní a nato udeřily Bicie v 85-tom.

Mám pocit, že ty starší písničky měly větší ohlas a odezvu, než ty novější. A taky jim byl věnovaný i větší prostor, což já jenom vítala.

Potom Líza a Wendy a Cigarety a areál doslova ožívá. Všude je skvělý zvuk, i vzadu, i po stranách, i na vyvýšené tribuně.

Zpěvák Kuko se chlubí, že se naučil české Ř, že ho to naučil kamarád z Prahy. „Vepřové křídla", říká téměř bez chyby, „vepřové křídla."

„Až na to, že je to kokot a ty neexistujú."

A potom už jede klasika Mám v p… na lehátku a Silný refrén. To zpívali už skoro všichni fanoušci. Vtipné také je, že to tričko s „Čelzí", co má frajer v klipu na sobě, je dnes oficiální merch a měl ho oblečené nejeden návštěvník.

L.A.G song přivítal jásot. Já si osobně také nejvíc užívala ty staré pecky, které jsou notoricky známé z radia a televize.

Úžasná byla energie, která proudila davem. Všichni se bavili. Tančili nebo zpívali. A tohle prostě Horkýže umí. Strhnout davy. Mladé, staré, nebo i děti. Vypadalo to, že i počasí se umoudří, tak nebránilo nic tomu, večer si náležitě užít.

A následující píseň Nazdar. V rychlém zběsilém tempu.

Na písníčku A já sprostá se setmělo. A začalo znova dost pršet. Naštěstí většina návštěvníků byla vybavena pláštěnkami a nevadilo jim to.

Zaznělo spousta známých i méně známých písniček. Čekala jsem, zda zahrají song Malá Žužu a byl, také ovšem v nějaké rychlejší a tvrdší verzi.

Celý večer strašně rychle utekl, jako rozlučková nesměla chybět RNB soul. Publikum se odvděčilo potleskem a nic na tom nemohl pokazit ani teď už vytrvalý déšť.

I když tahle kapela u nás hraje poměrně často, vždycky se najde spousta lidí, kteří na ni rádi přijdou a užijí si to naplno a neodradí je ani deštivé počasí.

Díky za tyhle zážitky.