Helloween a Gamma Ray nabrousili kytary a rozřezali Prahu na kousky

Je tomu už pět let, co proběhlo famózní turné Hellish Rock Tour. Aby posílily zájem o speed metal, spojili Helloween a Gamma Ray, nejsilnější celky stylu, své síly a objeli v letech 2007/2008 svět se společnou show. Cíl byl splněn, jenže ve fanoušcích pomalu chladnoucích ze žhavého zážitku opět začal zvolna narůstat hlad. Kapely si uvědomily, že jej mohou ukojit zase jen kvalitním a neméně pompézním koncertním zážitkem, zvláště dokud ještě můžou vzbudit zájem u věrných posluchačů, kterým dnes už táhne často i na padesát. Jednoduše proto vymyslely druhou část Hellish Rock Tour. Jako zvláštního hosta přizvaly brazilskou skupinu Shadowside.

Fabio Carito drtí svoji basu

Dani Nolden uchvacovala pěvecky i vizuálně

Ostrý kytarista Raphael Mattos

Začalo se více než přesně a lehce před osmou hodinou na pódium nastoupili vlasatci Shadowside ze Sao Paula a především jejich velký magnet, krásná rocková diva, zpěvačka Dani Nolden. Volba to nebyla špatná, protože diváci se na jejich set evidentně těšili a Dani se jim snažila odevzdat co nejvíce. Skupina předvedla kvalitní heavy metal a vlasatá slavice se poslouchala velice dobře. Zvláště její střední polohy, to byla radost. Některé písně na jejím zpěvu vyloženě stojí. Trošku populisticky, ale ne urážlivě, zahráli motorkářskou hymnu Ace Of Spades. Otázka zní, jestli byl tento totálně ohraný cajdák nutný, ale Lemmy by měl při pohledu na Dani jistě radost. Že byl zvuk lehce utopený, povinně předkapelový, se dá pochopit, ale zaznívalo též prskání vlivem jakéhosi divného nazvučení strunných nástrojů – to bylo zbytečné. Shadowside se zvukem, jaký měli Gamma Ray, by byli dvojnásobní.

Gamma Ray předávali svoje poselství s úsměvem

Kai Hansen v plném zápalu

Plachta za druhými bicími na pódiu pak vytvořila atmosféru pro nástup Gamma Ray. Začalo se známým vybrnkáváním a v rohu vzadu se objevil srdcař speed metalu, Kai Hansen, který se s výkřikem „sands of my time are running low" ujal třičtvrtěhodinového tažení své kovové káry. Zazněly skladby vybrané napříč celým repertoárem, většina však z toho novějšího. Kai představil i dvě nové písně z aktuálního EP Master Of Confusion. Celkově se jednalo vždy o silové šlapavé skladby. O malou mezihru se postaral kytarista Henjo Richter, kdy si posluchače podmanil melodií Kočka leze dírou, kterou po světě proslavil Bedřich Smetana. Pomalu se tím přešlo na věrnou Future World, na kterou má Hansen svaté právo. Po nedlouhém setu si obecenstvo dle očekávání vyžádalo Gamma Ray zpět a ti se odměnili skladbou Send Me a Sign.

Kytarová jízda to žene kupředu

Kai kyne svým věrným posluchačům

V případě tohoto vystoupení se jednalo o poctivou metalovou nálož bez příkras, prostě jako když se člověk nadechne, vydechne a je konec. Přítomné jen mohlo mrzet, že se nehrálo více z alb Somewhere Out in Space a Powerplant, která zatím zůstávají v historii skupiny nepřekonaná. I tak předal sympaťák Hansen zahrané songy s přesvědčivostí sobě vlastní.

Soustředěný Michael Weikath při nové skladbě Nabatea

Do diváků je potřeba vystřelit plnou dávku muziky

Potom se s pódiovými plachtami roztrhl pytel. Helloween měli jednu jako oponu. Poté, co se zvedla, tak, jako živé intro, posloužila Wanna Be God. To se odehrávalo za jakousi síťovinou. Ta uvolnila zbytek prostoru a všichni muzikanti se na plac nahrnuli s očekávanou vypalovačkou z nového alba Nabataeou na svých nástrojích. Přítomným v sále se tak odhalily pompézní kulisy pódia, kde dominoval bubeník se svými až přehnaně rozložitými bicími. Proč ne, když skupina vsadila na celkem velkolepou show. Fanouškům je dnes za ty peníze potřeba dát něco navíc. Za první skladbou hned následovala Eagle Fly Free, což předznamenalo celou dramaturgii koncertu. Vcelku logicky se představovalo novinkové album, avšak byla by zrada pro fanoušky, kdyby nezazněly i pecky z Keeprů. Mezitím se po nějaké té skladbě dostalo i na další alba.

Markus Grosskopf si jako vždy vystoupení patřičně užíval

Andi představuje, jak umí ptáci volně létat

Tak jako na albu musí být něco pomalejšího, dalo se čekat, že pro odpočinek se dostane na novou baladu, trochu kýčovitou Hold me in Your Arms. Diváci alespoň provětrali své zapalovače. O další takové intermezzo se postaral bubeník Dani Löble. Svým sólem patřičně zahřál svoji space bicí soustavu a podmanil si posluchače.

Přídavek nejprve obstaraly Are You Metal? a Dr. Stein. Nebyl by však úplný, kdyby nezazněla hymna How Many Tears. Při tomto super turné se správně očekávalo, že se Kai Hansen nějak zapojí do dýňového koncertu. Stalo se tak na konci, kdy odzpíval Heavy Metal Is The Law a obě kapely spolu celý koncert zakončili halekačkou I Want Out.

Sascha Gerstner a Dani Löble se chystají na další píseň

Helloween v plné jízdě

Heloween se posluchačům představili ve velkolepé show, kde nebylo možno pomýšlet na nějakou nudu. Strýček Markus Grosskopf se na všechny kolem spokojeně usmíval, Michael Weikath elegantně lechtal svoji kytaru, Sascha Gerstner divoce pohazoval svojí černou hřívou a Andi Deris kromě zpěvu neustále vizuálně komunikoval s fanoušky a dokázal, jaký umí být frontman. Už asi věčným tématem budou diskuze o jeho přednesu Kiskem původně nazpívaných písní. Andi je bezpochyby výborný zpěvák, ale jeho hlas je položen trochu někde jinde a Helloween ty písně prostě hrát musí. Těžko říct, jak by je Kiske dnes sám zazpíval.

I tak mohli diváci odejít z hokejové haly spokojeni. Dostalo se jim pořádné porce heavy metalu a pokud někomu chyběly některé písně, je potřeba si uvědomit, že set Helloween trval dvě hodiny a pro dramaturgii se udělalo vše, aby byla pestrá. Zařadit za sebou několik rychlých sypaček by je mohlo učinit poněkud nudnými. Čas nyní ukáže, jestli jsou obě skupiny opět schopné naplnit takto velkou halu, a nebo se vydají jiným směrem, třeba každá svou cestou.

Jediní původní členové Markus a Michael si i po letech na pódiu rozumí