Galén potěší milovníky folku, jazzu i šansonu

Nakladatelství Galén připravilo na letošní červen řadu zajímavých novinek. V edici hudebních nosičů se sešla dvě alba šansonově laděných písní: dlouho očekávané album Jitky Molavcové Zčistajasna a k tomu debut zpěvačky a herečky Jany Kozubkové TouLaní. Žánr folku reprezentují nové vydání legendární desky Zakázaní zpěváci druhé kultury a první vydání „samizdatové" desky Vladimíra Veita Kde domov můj.

Jazz zastupují záznam freejazzového tria Stivín–Kocáb–Soukup Ad Libidum z roku 1979 a před prázdninami vyjde nové album Pražského Big Bandu Milana Svobody Létající klobouk. Další novinkou je, že dvě již vydaná alba Jiří Dědeček: Nebudu bydlet v Québecu a Petr Linhart: Nezvěstní, vyšla pro zájemce i v limitované edici na vinylu.

Jitka Molavcová - ZČISTAJASNA

Na své šansonové album Zčistajasna zařadila Jitka Molavcová třináct písní, které již několik let tvoří základ jejího sólového recitálu. I proto své čistě akustické album nahrála jen s klavírním doprovodem Petra Ožany. Šansony Lásko má a Co mi dáš Jitka Molavcová začínala pěveckou kariéru, legendární songy Kurta Weilla nyní nově otextoval Jiří Suchý a na desce nechybějí ani připomínky Semaforu (Můj pes, Proč je to tak, Kancelář) nebo Osvobozeného divadla (Ezop a brabenec). Z repertoáru Arnošta Kavky si zpěvačka vybrala písničku Můj přítel swing a desku uzavírá vlastní úpravou středověké lyrické skladby Otep myrhy.

Jana Kozubková - TOULANÍ

Debutové album české herečky a písničkářky Jany Kozubkové TouLaní obsahuje dvanáct křehkých písní z pomezí folku a šansonu. Autorka v nich využívá zkušenosti z jevišť alternativních forem divadla a nápaditě pracuje s texty a atmosférou. Přichází za posluchačem sama, jen se svou kytarou, a nabízí útulný svět jemných a lyrických písní. Její písně jsou určeny posluchačům, kteří jsou ochotni se zastavit v běhu času a objevit decentní charisma i přesvědčivé osobní sdělení této písničkářky.

ZAKÁZANÍ ZPĚVÁCI DRUHÉ KULTURY

Marta Kubišová, Jaroslav Hutka, Vladimír Veit, Charlie Soukup, Svatopluk Karásek, Vlastimil Třešňák

Zakázaní zpěváci druhé kultury mají nálepku alba, o kterém se dlouho moc nevědělo. Zásluhou Jiřího Pallase se na něm setkali interpreti tří hudebních sfér, kteří se jinak v životě většinou míjeli. Zlatá slavice Marta Kubišová byla až do roku 1970 slavnou osobností té nejkvalitnější domácí pop music, Charlie Soukup a Svatopluk Karásek zastupovali ryzí a kriminalizovaný underground, folkaři Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák a Vladimír Veit zažívali jako členové písničkářského sdružení Šafrán svá poslední veřejná vystoupení po podpisu Charty 77.

Čerstvý exulant Jiří Pallas zorganizoval na jaře 1978 výpravu dvou švédských novinářů do husákovského Československa, aby tam natočili uvedené hudebníky na album, vydané pak ve Švédsku k desátému výročí sovětské okupace. Název nelhal: v době vydání alba byli všichni interpreti již skutečně zakázanými zpěváky a deska se stala legendou.

Jiří Stivín, Michael Kocáb, Ondřej Soukup - AD LIBIDUM

Ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století pozval bytostný improvizátor Jiří Stivín ke spolupráci dvě výrazné postavy nové jazzové generace, basistu Ondřeje Soukupa a pianistu Michaela Kocába, členy Pražského big bandu a tehdy ještě jazzrockového Pražského výběru. Kocáb i Soukup si již vyzkoušeli mnoho různých žánrů, ale k tomu, co je čekalo se Stivínem, se nikdy předtím ani potom ani nepřiblížili. Jejich koncerty byly hudebně zajímavé, totální free jazz, nikdy se nezkoušelo. Před koncertem si jen hudebníci střihli, kdo začne, „vítěz" pak na pódiu spustil a ostatní se přidali. Tak koncert začal a občas z naprosté improvizace vznikla hodně zajímavá hudba. Dokonce se po koncertu setkali i se žádostí o partituru a odpověď, že žádná neexistuje a vše vzniklo přímo na jevišti, se setkala až s nedůvěrou. Dvojalbum Ad Libidum s živou nahrávkou z roku 1979 přináší sestřih jednoho z koncertů tohoto tria a je potvrzením jejich společné tvůrčí snahy jít proti proudu.

Vladimír Veit - KDE DOMOV MŮJ

Název Veitova alba Kde domov můj naznačuje, že by mohlo být o hledání nebo budování domova. I vzpomínkový text v bookletu začíná připomínkou dávného bonmotu Jiřího Voskovce o klobouku na věšáku, ale potulný písničkář Vladimír Veit se svými sedmi křížky zažil domovů již tolik, aby mohl s klidným svědomím potvrdit, že doma je přece tam, kde je mu hezky, kde je obklopen příjemnými lidmi a kamarády a samozřejmě „kamarádkami". Na svoji desku, natočenou před dvaceti lety, zařadil písně o tom, co je smysluplné: o lásce, pravdě, naději a porozumění.

Naše první oficiální vydání je rozšířeno o čtyři písně natočené v roce 2015, které album vhodně doplňují. Tichý písničkář z generace Šafránu nikdy neburcoval a nemával pochodní na barikádách, ale šel jinou cestou: vytrvale zve posluchače do svého světa, kde je místo pro sny, naději, kouzelné kvítí i světlušky. A ačkoli se v něm „stíny dlouží" a „kruh se pomalu uzavírá", vždy posluchači umožní „potkat ve snu po dešti rozkvetlý jarní den" nebo „štěstí ukryté ve velké dálce".

Milan Svoboda & Pražský Big Band - LÉTAJÍCÍ KLOBOUK

CD Létající klobouk je čtrnácté bigbandové album Milana Svobody. Všechny skladby na tomto albu spojuje volná inspirace melodiemi Jaroslava Ježka. Milan Svoboda však k Ježkovým tématům, často už vlastně zlidovělým, přistupuje velmi různorodými způsoby. Někdy se k nim otevřeně hlásí, jindy je spíše utajuje. Dává jim odlišné tempo, jinou harmonii, vždy z nich využívá jen části. Někdy zřetelně ocituje melodii, ale vzápětí ji změní. Mnohdy je tak původní motiv už jenom těžko k poznání.

Svoboda se nedrží raného swingu, využívá široké škály novějších žánrů, vytváří komplikované bigbandové kompozice plné pestrých nálad. Podobně jiné progresivní big bandy radikálně předělávaly třeba George Gershwina, a můžeme koneckonců jít pro srovnání i daleko víc do historie: také Johann Sebastian Bach využíval starší chorály a vytvářel z nich nová díla. A Milan Svoboda s Kontrabandem již dříve – a se zřetelným posluchačským úspěchem – nahrál přearanžované vánoční písně a koledy, pro Moravskou filharmonii zase upravil a nahrál hudbu Beatles. I tady měly všechny skladby společného jmenovatele, ale výsledek byl nový a originální.

„Ten cyklus na motivy písní Jaroslava Ježka vznikal víc než deset let," prozradil sám Milan Svoboda. „Nechtěl bych však ty konkrétní ježkovské inspirace moc vysvětlovat nebo rozebírat. Leccos bylo vymyšleno jako takový fór pro pozorné posluchače – ať si to tedy oni sami najdou. Každá skladba je odlišná: někde je swing, jinde latina, taky rockové vlivy, některé skladby jsou baladické nebo impresionistické… Prostě šlo mi o to, aby to bylo bohaté v instrumentaci a aranžmá, náročné na interpretaci, hodně barevné a komplexní…"