Ešte - recenze

Ešte od Richarda Müllera

Album s Richardem Müllerem připravil Ivan Tásler, který s ním producentsky spolupracoval už před deseti lety v Müllerových hvězdných časech (album ´01 z roku 2001) . V aranžmá některých skladeb je znát, jak pracně se prodírají Müllerovy texty Taslerovými hudebními nápady. Tam, kde má zpěvák za sebou bigbítové pozadí to dopadá lépe, než když se autoři pokouší experimentovat se zvukem, či dokonce s hlasem. Úvodní hymna Stoj při mne předznamenává to lepší z kolekce a kapkou monumentality v refrénu demonstruje i Müllerovu pěveckou jistotu. V téhle linii album graduje skladbami Při poslednej večeri, titulní Ešte a Útek. V komornější poloze je Müller věrohodný v Pichlavé nebo drobné skice Smutné piesně a potvrzuje, že v šansoniérské poloze je široko daleko bez konkurence. O to nebetyčnější je pak bohužel kontrast podání jeho a Terezy Kerndlové v patetickém duetu Klid, mír a pokora. To, co se vejde do pusy bez problémů Müllerovi, nedokáže Kerndlová přirozeně orálně uchopit. Tuctovost výsledku vzbuzuje pochybnost, proč byla vybrána právě ona. Obdobně rozpačitě působí i skladby, v nichž jsou pouze nahozeny nápad či hříčka, ale jako celek působí neúplně. To platí zejména pro biblické textové hrátky (Adam, Eva a had, Oko za oko či Noe), jako vtipná parodie působí country Za stále tou istou (zejména doprovodné vokály přesně citují Sbor Lubomíra Pánka ze 70. let). Müller se svým charizmatem snad ani nemůže udělat špatnou desku, tato se ale přeci jen bude trochu v jeho diskografii ztrácet a do best výběrů se dostanou sotva dvě tři písně z Ešte.