„Další album bude pro děti“, plánuje skupina Hm…

Skupina Hm…nedávno vydala desku Lovu zdar. Pátý hudební počin pražské čtveřice vychází pod hlavičkou vydavatelství Supraphon a opět na něm najdeme zhudebněné básnické texty, ale také skladby původní. Hudební knihovna dorazila na první tiskový den v kariéře Hm…, aby vyzpovídala Viktora Ekrta a Tomáše Rejholce.

HK: Náš rozhovor musím začít otázkou, která mě napadla ihned, když jsem začala poslouchat Vaše nové CD. Poměrně často na koncertech i v různých rozhovorech zmiňujete tolerantnost Vašich manželek vůči Vašim hudebním aktivitám. A najednou slyším: „Nechala mi auto a dvě stovky". Jsou stále tak tolerantní?

VE: „Tolerantní jsou. Vystihla jste to v tom, že tohle album se dotýká našich životů víc než kdy před tím. A tahle témata tam rezonujou. Je to osobnější. Natočili jsme dětské album, a když odjedeme na koncert, tak si děti doma můžou písničky pustit a pořád nás tam částečně maj."

TR: „Tolerantní jsou, tak jak říkal Viktor. Muzikantskej život je náročnej, tím že jsme dost často večer pryč. Je to pro rodiny obtížný. I tím, že tam chybí pravidelnost. Jsou to nárazový věci. Já se to snažím rodině kompenzovat jinak."

VE: „Obzvlášť Marek s Filipem hrajou teď hodně. Filip hraje ve dvou dalších projektech pro děti a se Sto zvířatama. Mám pocit, že ten není doma večer už vůbec. Marek zase po večerech hodně komponuje, i když doma.”

HK: Kde se deska nahrávala? Jak dlouho jste na ni sbírali materiál?

VE: „Natáčeli jsme ji u našeho kamaráda a zvukaře Ondry Ježka, u kterého jsme nahrávali všechna alba. Materiál jsme sbírali různě dlouho. Něco vznikalo pět let, něco vzniklo za měsíc. Na tohle album dodal všechny písničky, kromě jediný, Marek. Buď našel přímo text, nebo přišel s nějakou základní ideou. Některé písničky, třeba V Myčce nebo Lovu zdar, u těch si pamatuju, že nápad existoval už před pěti lety, ale nevěděli jsme, jak s ním naložit. Hudební motiv nebo pár veršů zůstane na nahrávce na kazetě nebo v telefonu a čekáme, až nás to znovu osloví nebo až si na to vzpomeneme a pak to dotáhneme. Hudební nástřel u písně Lovu zdar existoval možná i osm let. Pořád se nám líbil, ale nevěděli jsme, jak s ním zacházet. Ale nedávno se Marek najednou rozhodl, že k tomu napíše sám text."

HK: Proč jste začali spolupracovat se Supraphonem?

VE: „Poslední tři alba jsme vydávali svépomocí. Ten model nám fungoval hezky, ale už jsme to neuměli dál rozvinout. CDčka jsme prodávali na koncertech a v pár krámech a přinášelo nám to dost peněz na to, abychom mohli vydat další. Ale neuměli jsme to dostat už dál mezi lidi. Čekáme, že nás Supraphon doplní v tom, co my neumíme. To znamená, šířit povědomí o tý nahrávce. To, že jsme se dostali pod hlavičku Supraphonu, je krok k tomu, že nás objeví někdo další."

• Fotoreportáž ze křtu desky Lovu zdar si prohlédněte ZDE

HK: Je to pro Vás tedy hodně nové? Říkáte, že dnes je to Váš první tiskový den, máte také promo fotky…

VE: „Ano. I dřív jsme si uvědomovali, že by se takový věci hodily, ale nikdy jsme to nedotáhli. Lukáš Kadeřábek ze Supraphonu nám píše, co by od nás potřeboval udělat, co bychom mu měli dodat za podklady. V tomhle směru nás řídí a pomáhá nám vytvářet propagační stránku věci."

HK: Kam byste tedy chtěli svou tvorbu rozšířit? Do jakých posluchačských okruhů? Myslím, že Vaše publikum je velmi pestré, napříč generacemi.

TR:„Myslím, že co se týče publika, tak v Praze chodí jiný spektrum diváků než mimo Prahu. Pod pódiem vídám různé tváře, od starších lidí až po skautky. Já jsem měl často pocit, že máme na koncertech vytvořenej skautskej kotel."

VE: „Ze srandy říkáme, že na nás chodí katolický intelektuálky. (smích) To spektrum se rozhodně trošku mění s námi, stárne s námi. Ale naštěstí je pořád o kousek mladší než my. Těší nás, že chodí i mladý holky." (smích)

HK: Říkáte, že mimo hlavní město máte jiné publikum. Kam se rádi vracíte?

TR: „Nejčastěji hrajeme v Brně."

VE: „Rádi hrajem v Olomouci, v Brně. To nám potvrdí snad každá kapela, že Olomouc je neuvěřitelná v tom, jak tam publikum funguje. Nechápu, jak je to možný, ale je živější, vřelejší. A Brno je taky vynikající. Vůbec Morava, co se odezvy na koncertech týče, tak i když nemám rád generalizování, je vřelejší než zbytek republiky. Pokud budu mluvit o koncertech, když se to zprůměruje, do teďka jsme hráli tak tři, čtyři do měsíce a s novym albem a s logem Supraphonu na obalu bychom tomu chtěli věnovat víc. Protože jsme všichni zaměstnaný, nebudou to obří šňůry, ale pořád jednotlivý koncerty nebo malý skupinky koncertů, ale bude jich snad víc. Marta, naše manažerka, na tom pracuje."

HK: Budete tedy křtít i na více místech nebo ten křest proběhne jen v Praze?

VE: „Ještě do Brna, Olomouce a Plzně převezeme část křtu. I minule jsme to tak dělali, že jsme tam ten křest zopakovali, i když v menší míře."

HK: Tyto akce budou už bez hostů?

VE: „V Brně budeme hrát s kapelou Květy."

HK: Máte novou desku, pojedete k ní koncerty, ale všimla jsem si, že stále pokračují koncerty ke Klukovinám…

VE: „Zrovna před pár dny, když jsme jeli z koncertu z Českých Budějovic, jsme se v autě bavili, co dál. Jestli bychom chtěli víc dospělý nebo dětský album a shodli jsme se na tom, že bychom další album chtěli pro děti. Děti máme pořád, rostou. Předchozí album bylo pro menší děti, tak chceme udělat desku s písničkama, který by je zase bavily."

HK: Máte jedny z nejhezčích krabiček na CD, které jsem viděla. Je to obal zároveň s bookletem. Kde se nápad zrodil?

VE: „Úplně první je album z roku 2000. Tehdy jsme chtěli, aby bylo CD v papírový krabičce. Já jsem se tou dobou hlásil na UMPRUM na architekturu a design, tak jsem zkusil zkonstruovat krabičku. Mám velkou radost, že přežila do dneška a že je stále funkční, že mechanismus se osvědčil, i když tam to CD trochu kvrdlá."

HK: Jak probíhá výběr básnických textů a poté celkový proces tvoření písničky?

VE: „Pokud budu mluvit za sebe, tak těch pár básniček, který jsem přinesl do kapely, už jsem ve sbírce vybíral s tím, že hledám básničku ke zhudebnění. Vybral jsem si autora a probíral jsem jeho tvorbu. Text mi potom musel zarezonovat ve více úrovních. V tématu, rytmu, emoci... Do kapely jsem přišel s nějakým základním hudebním námětem a kluci mi to pomohli doladit. Marek tu není, ale zkusím mluvit i za něj, protože je tvůrce nejpilnější. Nejvíc z nás čte básničky, aniž by myslel na to, že hledá texty. Navíc je vystudovaný hudební skladatel. Skládá nejen pro Hm…, ale i pro divadla, animovaný filmy, teď i pro nový kanál ČT Déčko. To zhudebňování ho provází – každou hodinu, celej den. A do toho je náruživej čtenář, nejen poezie. A jednou za čas se mu to propojí, potká básničku, kterou si řekne, že by chtěl pro Hm… zhudebnit."

HK: Každý máte vlastní zaměstnání a spoustu dalších projektů. Je to tak, že každý skládá sám a jednou za čas se sejdete a dáte nápady dohromady. Jak často zkoušíte?

VE: „Proměňuje se to v čase. Dřív vznikaly písničky víc na zkouškách improvizací. Teď často přichází Marek s už napsanou písničkou. Třeba na polovinu písniček z nového alba jsme dostali rovnou partitury. Na zkouškách vzniká pak jen aranž a probíhá tam proces, kterému říkáme ´Hmmizace´, což znamená, že mu rozebereme jeho nápad na prvočinitele a buď si svoje nápady obhájí, nebo se mu trochu rozmetaj a pak je zase poskládáme nově dohromady. Marek je přísnej a nápady má dobrý, takže často zůstanou tak, jak je přinese."

TR: „Máme tam dvě linie. Jedna je klasická, protože Marek i Filip jsou hudebně vzdělaný a pak jsme tam my, plebejci, který máme nápady úplně za roh. S tím maj oni problém. Zvlášť Viktor je takovej anarchista, kterej vnáší nápady, který na první pohled vypadaj, že nebudou fungovat, ale pak když se to zařadí, tak to tu písničku posune úplně jinam, než původně byla. Pro mě je tam hrozně důležitej Marek, kterej to skládá a pak Viktor, kterej tomu dodává punc originality. Jedna z mejch nejoblíbenějších věcí na nový desce, Lovu zdar, vznikla na základě improvizace. Základní kostra vznikla improvizací a Marek z toho potom udělal tu písničku, ale ta atmosféra, ze který písnička vychází, byla improvizace."

VE: „Já mám taky vždycky radost, když vznikne písnička kolektivně. Je to náročnej proces, ale ty písničky jsou pro mě cenný."

TR: „Není to jen v tom, že se implementuje něco, co vytvořil někdo jinej, ale vznikne to z pocitu, kterej se dostavil, když tam byli všichni pohromadě."

Foto: Lukáš Kadeřábek