Chytlavě pop(rock)ová Barbora Piešová přichází s druhým poselstvím lásky

V hudební branži není lehké se na poprvé prosadit a když se to někomu poštěstí, třeba díky soutěži, jeho další kariéra nemusí ani potom mít vždy další level úspěchu. Pokud nemá kolem sebe podpůrný tým a nedisponuje energickým charismatem a správnou dávkou štěstí – o talentu nemluvě! -, zářivá hvězda může zhasnout zanedlouho. Tohle ale není případ slovenské pop-rockové star Barbory Piešové, která do šoubyznysu vstoupila na začátku co-vidového období vydařeným a pozitivně přijatým – nepočítaje kompilační nahrávku pro soutěž Superstar - prvním autorským albem Som flegmatik, ale optimista. Měla za sebou i spoustu vydařených coverů, např. Somebody to Love od Queen nebo Come Together od Beatles, ale na precizně vystavěném debutu dokázala zúročit silný potenciál a s týmem kolem sebe stvořit melodické i energické hitovky jako Dážď nebo Vesmír. Po sérii četných TV vystoupení, kdy se stala hvězdou show Tvoja tvár znie povedome s vítězným songem Queen of the Night od Whitney Houston se Barbora opět zavřela do studia, aby z něj v listopadu 2022 vypadlo nové album pod názvem Dve strany. 

A s ním hned od začátku nasazuje vysoké hitové obrátky! Romanticky pojatý duet Slúb mi krásně kombinuje její hlasové polohy a vstupy zpěváka Adriána Ševce. Jejich duet podporují skvělé aranže a rockový drajv, lepší otevírák jsem na slovenské studiové tvorbě za poslední roky dlouho neslyšel! Na energii první skladby výborně navazuje druhá, riffově vystavěná skladba V budovách. Zpěv Barbory se výborně vyjímá nad kytarovým základem, který slibuje, že deska může mít mnohem tvrdší vyznění. Ale aby možná zmátla posluchače a udržela tu správnou pozornost, mezi rychlé skladby vsune něžnější kousky jako citlivou baladu Snád nebo středněmpové (a synťáky) kořeněné Nemá. Deska tak získává jedinečnou barevnost.

V Už len pár chvil buduje od začátku zadumanější atmosféru, aby se pak rozjela do šlapavého pop-rockového tempa, které evokuje nejlepší 80-kové hity. Takové je třeba i Stačí iba veriť, která mne osobně evokuje po svém hity Mariky Gombitové z 80. let minulého století. V průsečíku mezi zadumaným popem a svěžím rockovým nasazením sídlí její spirit pro nové skladby, které se mi po několikátém poslechu dostávají nakažlivě pod kůži. Díky zvukovým experimentům se syntezátory i doprovodnými hlasy není téměř žádná písnička nudnou vycpávkou, ale naopak. 

Barbora nicméně ctí i svou vášeň pro intenzivní rockový projev, protože i několik dalších songů má nakažlivě dravý potenciál: v songu Málo se sice trošku opakuje, ale v Na čo sa divaš vystřelí energii vzhůru, a to i díky nasazení celé doprovodné skupiny: kytarista Lubo Mazák, který jí pomáhá i s komponováním, baskytarista Erik Binovský a bicmen Lubeno se na nové desce krásně doplňují, a to i s klávesákem Jakubem Valachovičem, jehož efekty u některých skladeb evokují synth-popové hrátky a la The Night Flight Orchestra.

 

Dramaturgicky pestré album Dve strany končí nádherně plynoucí indie-popovkou Take My Hand, ke které Barbora pořídila v klipu úchvatné přírodní záběry na Islandu. Tahle píseň jen potvrzuje talentovaný vývoj mladé zpěvačky, která se rozhodně nebojí výzev. Plní si své evidentně své životní sny. Autentické scenérie s anglickými lyrics mají totiž tak příjemný audiovizuální zážitek, že ten islandský trip budete chtít pak prožít i na vlastní pěst!  

Shrnuto podtrženo: celému novému (synth)pop/rockovému koktejlu Dve strany od Barbory a chalanov nelze než tleskat!