Brno Kanaďany Three Days Grace (ne)zklamalo

Populární kanadská alternativně rocková čtveřice Three Days Grace od poloviny září brázdí evropské silnice při svém Explosions Tour na starém kontinentě. Není to však turné jen k sedmé studiovce „Explosions”. Rok 2022 je pro kapelu zajímavý i z dvou dalších důvodů. Letos kapela novou deskou slaví i třicet let existence, přičemž během tři dekády dlouhé kariéry zaznamenali pouze jednu personální změnu. Ta ovšem přišla na tom nejbolestivějším místě. Na samotném začátku roku 2013 kapelu opustil původní zpěvák Adam Gontier a na jeho místo se postavil aktuální vokálista Matt Walst. Ten tímto turné pomaličku uzavírá svou první dekádu za mikrofonem Three Days Grace. Společnost kanaďanům dělá rovnež alternativně rocková parta 10 Years ze Spojených Států a obě kapely se představili v České republice hned dvakrát. Nejprve v Brně v hale Vodova a o den později i v Praze v Malé Sportovní Hale. Tato reportáž pojednává o jejich první zastávce.

Na koncert 10 Years však určitě deset let vzpomínat nebudu. Hala Vodova při jejich show zásadně bojovala z ozvučením, které se vůbec nepodařilo vyladit a koncert američanů úplně potopila. Vůbec se tak nepodařil prodat příjemný grungeový rock, pronikavý vokál zpěváka Jesseho Haseka ani barvité kytarové vyhrávky. Kdo diskografii 10 Years neposlouchá pod vodou, nemohl být příliš nadšený.

Nebudu se pouštět to debat, zda zvuková sebevražda byla plánovaná, nebo ne, avšak audio zážitek při Three Days Grace byl naprosto odlišný. Na skvělou post-rockovou jízdu nás naladili kluci z Kris Kross svým hitem „Jump”, po kterém už se skákalo na první novou skladbu „So Called Life”. Zpěvák Brad Walst prakticky okamžitě začal pracovat s publikem a všechny hecoval k aktivitě za pomocí všech dostupných končetin. Ve velmi rychlé sledu kapela zahrála dva ze svých největších hitů, a to sice „Animal I Have Become” a „Pain”, čímž si zajistili loajalitu diváků na dalších šedesát minut. Diváku bohužel nebylo příliš mnoho. Prázdné sedačky a jen velmi řídce naplněný sál však kapelu nezastavil. Zhruba v polovině koncertu Brad Walst představil singl „Painkiller”, tedy první skladbu, se kterou se v kapele v roce 2014 prezentoval.

Zpěvák nešetřil slova chvály. Divákům aktivně děkoval v našem jazyce, nechával nadšené první řady zpívat a hned několikrát si vyžádal spolupráci za pomocí zapalovačů a mobilních telefonů. Když si členové kapely sedli na kraj publika s akustickými kytarami, publikum těmto výzvám rádo vyhovělo. Než však Three Days Grace zahájili svou akustickou vložku, kytarista Barry Stock trochu zápasil s technickými problémy na své kytaře. Toho využili ostatní muzikanti, především baskytarista a zpěvákům bratr Brad Walst. Pánové se s námi podělili o několik zážitků z cest, pochválili Stockův mohutný plnovous, odhodlání kapely 10 Years, které se před dvěmi dny porouchal autobus v Rumunsku a vzpomněli si i na svůj koncert v Brně na hradě Špilberk v roce 2019.

Ačkoliv by se bratři Walstovi klidně mohli živit jako stand up komedianti, všichni chtěli slyšet další skladby z rozsáhlého repertoáru kapely. Akusticky zazněly skladby „The High Road” a „World So Cold”, při kterých se rozsvěcel celý sál. Extrovertní choutky Matt Walst ukojil před další skladbou, kdy vyhlásil další kolo soutěže Three Days Grace Má Talent. Z publika vybral tři soutěžící, z nichž nejvíce zaujala slečna Kristýna z "okolí” (Omlouvám se, pokud si jméno pamatuji špatně). Ostatní soutěžící už Matta takto originálně neodzbrojili. Všichni měli společnou skladbu, kterou byla „Just Like You” z téměř dvacet let staré debutové eponymní desky. Zde se nechci nikoho dotknout, nicméně ačkoliv si slečna i oba pánové svoje působení po boku Three Days Grace náležitě užili, jejich vokální výkony jsme neměli možnost slyšet. Jestli jejich mikrofony nebyly vypnuté, tak byly přinejmenším ztlumené na sotva slyšitelnou úroveň. Jejich hlasy si tak užila (možná) jen samotná kapela. O to tu však nejde, zážitek to musel být náramný buď jak buď.

Soutěž patrně skončila nerozhodně a pokračovalo se opět ve čtyřech. Závěr koncertu, s vyjímkou srdceryvné novinky „Lifetime”, už patřil hitovkám staršího data. Nechyběla skočná „The Good Life”, megahit „I Hate Everything About You”, další povedená balada „Never Too Late” a na závěr absolutní chaos za přítomnosti skladby „Riot”. Všehovšudy, možná překvapivě, pouze čtyři skladby z aktuální desky. Po jedné skladbě kapela připomněla předchozí dvě desky s Mattem Waltsem, tedy „Outsider” a „Human” i poslední Gontierovu desku „Transit of Venus”. Velký podíl měly stará alba, debutové „Three Days Grace” a „One-X” i „Life Starts Now”.

Kanadská čtveřice poněkud řídce osídlené hale v Brně nabídla krásný průřez diskografií s důrazem na nové skladby a nezapomenutelné hity. Zvuk se díkybohu podařil vyladit (popřípadě se přepnul na přijatelnou kvalitu), což spolu s kvalitním výběrem skladeb a bezchybným výkonem kapely, zajistilo velmi příjemný večer. Už méně příjemné bylo vidět poloprázdnou halu, jelikož více než polovina vstupenek zůstala v prodeji. Bohužel, ani opakovaná snaha dostat do Brna zajímavá jména nesklízí ovoce. Vysvětlení, že fanoušci po pandemii mají strach jít mezi lidi či nemají peníze už pomalu přestává být důvěryhodné.