Three Days Grace a jejich krása vesmírná

Kanadská rocková skupina Three Days Grace, původem z Toronta, vznikla v roce 1997 rozpadem kapely „Groundwell". Své první eponymní album vydali až v roce 2003, následovaly ještě další dvě studiová alba a jeden živák. Nevydávají sice desky jako na běžícím pásu, ale na svém kontě mají více než 6 milionů prodaných desek jen v USA. V pořadí čtvrtá deska Transit of Venus měla být něčím zvláštním a jiná než předchozí tři, doslova jako z "jiného světa". Už před vydáním mohli fanoušci na YouTube sledovat různá promo videa, klipy ze studia a trailer k chystané desce.

Osvědčené nápady v novém kabátě

Název Transit of Venus vznikl podle vzácného astronomického jevu: přechodu Venuše přes sluneční kotouč. Tento úkaz byl viditelný naposledy v tomto století 5. června 2012 a v tento den kapela oznámila název alba a datum jeho vydání. Aby ještě umocnila myšlenku o jedinečnosti a neopakovatelnosti, má album doprovázet motto „some things will never happen again in your lifetime." Hned po vydání album získalo nejen pozitivní ohlasy, ale i kritiku na trochu jiný směr, kterým se TDG vydali. Desku totiž produkoval Don Gilmore, známý spoluprací s Good Charlotte, Hollywood Undead nebo Linkin Park a jeho vliv je na albu opravdu znát. Novými nápady se tu nešetří, překvapí vás experimenty s jinými nástroji, pořád ale zůstává ta velká energie, kterou známe z předchozích alb, zajímavé kytarové riffy a samozřejmě texty s hlubším významem. Taková jejich osvědčená klasika: songy o tom, jak se každý občas cítí sám, o tom jaké je to být outsider a samozřejmě témata láska, rozchody, naštvání i frustrace.

A zase ty experimenty

Už v úvodní Sign of the Times si TDG hodně pohrávají s elektronikou a je jasné, co nás čeká na celém albu. Začátek je pomalý, melancholický, zkrátka ideální na rozjezd „vesmírného" alba a až postupně přidává na síle. Nemůžu si pomoct, ale styl a lá nová tvorba Linkin Park. Chalk Outline, první singl, je oproti tomu o dost temnější a jde spíš o anti-love song a patří spolu s The High Road k nejsilnějším skladbám. Milovníkům Michaela Jacksona udělá radost povedený cover jeho Give In To Me. TIme That Remains je podle mě docela příjemná a jednoduchá věc. Kytara, piano a skvělý hlas Adama Gontiera úplně stačí ke spokojenosti. Zato u další Expectations si zoufáte, proč „ty elektra" musí cpát opravdu všude, tady nadělaly víc škody než užitku. Album zavírá Unbreakable Heart, snadno zapamatovatelná, ale spíš jen díky jednoduchému textu, než že by šlo o jedinečnou věc.

Three Days Grace prokázali odvahu, splnili si sen a udělali si své „experimentální album". Výsledek je obstojný, ale v době, kdy do rocku míchá elektronické prvky snad už každý, tím díru do světa prostě neuděláte. Pořád sice patří mezi nejlepší interprety moderního rocku, u žádné desky se nebudete nudit, ale pokud ovšem čekáte něco ve stylu One-X, budete pravděpodobně zklamaní.