It’s not a phase, mom. Rock Café se stalo útočištěm akce Emo Night

Už před vstupem do Rock Café bylo jasné, že tenhle sobotní večer patří sortě lidí s vytříbeným hudebním vkusem. Skoro by se nabízelo říct, že s tím nejkvalitnějším. Program běžel už od páté hodiny odpolední, v kotli pod pódiem to ale začalo vřít až úderem osmé hodiny, kdy na stage vtrhli Homesick. Publikum se bavilo a pomalu rozehřívalo na zbytek večera, který byl obsahově vskutku pestrý. Mimochodem, Homesick si můžete znovu užit třeba už v říjnu na akci Halloween v Cross Clubu.

Jízdní řád večera mluvil jasně, následovala show kapely Bitter Season. Takovou nálož energie hned v devět večer asi nikdo z nás nečekal, rozhodně si ale nemůžeme stěžovat. Pod pódiem se začaly tvořit moshpity, lidé skákali jak utržení z řetězu, a Emo Night začala nabírat přesně ty obrátky, na které jsme se tolik těšili. 

Závěrem živých vystoupení se pomyslného žezla ujali naši oblíbenci Glad for Today. Tahle kapela je zkrátka sázka na jistotu, což kluci ostatně opět potvrdili skvělou, energickou performance. A splnilo se nám jedno velké přání. Naživo konečně zazněla červencová novinka Butterfly Closures, která zněla snad ještě lépe, než na streamovacích platformách. Glad for Today si tak stihli vypěstovat slušnou fanouškovskou základnu, která s nimi s radostí odzpívá každičké slovo jejich textů. Ať šlo o chytlavou Tambourine či o závěrečnou The Rest of Me, všichni se náramně bavili. A my už se nemůžeme dočkat, kde tuhle talentovanou partičku z Hradce uslyšíme znovu.

Nástroje záhy vystřídal pult s notebookem, což značilo jediné. Jde se na věc. Z pódia nám kluci sypali jednu emo pecku za druhou. Jsou libo My Chemical Romance, Bring Me The Horizon, Blink-182 nebo třeba Avril Lavigne? Došlo snad úplně na všechny ikonické a signifikantní songy emo kultury. Tady už ale texty řval úplně každý. „Tohle je lepší než terapie," zaznělo z úst slečny po mé levici. A nemohu nesouhlasit, křičet totiž sborově texty, na kterých mnozí vyrůstali (nebo je minimálně dostaly přes náročné životní období) je vskutku terapeutickou záležitostí. Pařilo se až do 2:30 ráno... tím ale Emo Night rozhodně nekončila. Pódia se totiž hned poté ujali kluci z Klubovny, kteří si pro nás přichystali parádní pouštěčku plnou (nejen) emo hitů. Únava? Tak takové slovo nikdo v kotli neznal. Intenzivně se pařilo až do čtvrté hodiny ranní, a to i díky nakažlivé energii Gumiho a Hadrabáka, kteří nám zalepili srdíčko pomyslnou náplastí ve formě Boston Manor, Ewy Farne nebo třeba All American Rejects. Čtvrtá hodina ranní se ale nekompromisně blížila, a tak po hlasování zazněl finální song od Blink-182 a letošní Emo Night byla oficiálně u konce.

Dojmy? No, ne že by bylo ještě třeba cokoliv dodávat. Tento večer se do naší paměti zapíše jako jeden z těch, který byl mnohem víc, než jen koncert. Byl totiž plný lásky. Lásky ke stejným interpretům, ke stejné kultuře. A co je v dnešní době víc, než právě večer strávený s lidmi, kteří ač se neznají, mají vlastně tolik společného. 

Fotky Alice S.