Znáte něco lepšího, než si zahrát na domácí půdě?

Existuje něco lepšího, než si zahrát před domácím publikem? Ten pocit, kdy víte, že doma vždycky byli ti, kterým na Vás záleželo, kteří Vás podporovali? Nezáleží na tom, že už dlouhá léta žijete jinde, pořád tam máte svoje kořeny. Pořád je to místo, kam patříte.. Podobné myšlenky se pravděpodobně honily hlavou rodáka z irského hrabství Kerry Brendana O´Shea, který přijel 4.listopadu společně s Jennou Nicholls zahrát do dublinského klubu Whelan's. Jenna je Američanka, ale Irsko a irské publikum ji vždycky přivítali s otevřenou náručí.
    Její hlas je jiskřivý a vliv jazzu je v její hudbě nezpochybnitelný. Posluchači to neodbytně připomíná atmosféru černobílých filmů z dvacátých let a tyhle písně za doprovodu ukulele by byly vynikajícím soundtrackem. Jakmile Jenna vezme do ruky kytaru, celá dynamika se změní, ale ona pořád zůstává jedinečnou písničkářkou, která stojí za pozornost.
            Brendan O'Shea, rodák z Killarney na jihozápadě Irska, žije v New Yorku již dvacet let. Tenhle básník s kytarou si během své kariéry získal srdce mnoha příznivců po celém světě. Jeho písně jsou skutečná umělecká díla a v každé z nich je znát Brendanova hrdost na fakt, že je Irem. Tentokrát přijel představit své poslední album Midatlantic Ghost. Další skvost ze sbírky umělce, jehož laskavost a charisma si Vás získá okamžitě a natrvalo. Během svého vystoupení vyzval diváky, aby vyslovili svá písničková přání, pokud nějaká mají. Aby splnil aspoň některá, zahrál skladbu Hollow Moon ze své první desky In the light. Atmosféra večera byla přátelská, připadali jste si jak u někoho v obýváku. Někteří přítomní vážili dlouhou cestu, aby se na koncert dostavili. Brendan zmínil své přátele z České republiky a Spojených států a jak je rád, že je opět vidí. Vyjádřil také svou radost nad tím, že opět hraje doma.Krásný večer, který zajisté nakrmil posluchačovo srdce i uši.