Žlutý pes se s chutí vrátil tam, kde začínal

Žlutý pes měl zase jednou dobrý nápad, když se rozhodl natočit svůj poklad. Písničky z 80. let minulého století, které se nikdy neobjevily na žádném nosiči. A protože pražská skupina kolem frontmana Ondřeje Hejmy pendluje mezi minulostí a přítomností, své album pojmenovala Stroj času.     

Žádná nostalgie ani sentiment

Skupině se podařila skvělá věc. Ač nahrávala třicet let staré songy, není v nich ani stopy po nostalgii či sentimentu. Stále znějí moderně, současně, svěže. Prostě dobré, nadčasové písničky, které nezajímají žádné módní trendy, a také proto budou fungovat i za další tři desetiletí. A je úplně jedno, zda je napsal Hejma, Hlas, Smrčka nebo se jedná o coververze.

Navíc je natočila parta velezkušených muzikantů, která si už nemusí nic dokazovat a kterou to stále baví. Náramně si mezi sebou rozumí, bluesrockovou muziku milují a za ta léta, co se v ní pohybují, neztratili nic ze své invence. Poslouchat delší instrumentální pasáže třeba ve skladbách Známej Filla, Pět hlav nebo PKS je skutečným zážitkem, kdy si posluchač přeje, aby ty nápadité vazby kytar, basy, bicích a kláves ještě nekončily.    



Ale od začátku. Desku otevírá blues ve středním tempu Ráno, které je známější v podání Ivana Hlase. Ve verzi Žlutého psa má přitažlivý nádech country. Procítěnější, trochu dřevní blues představuje Ten váš dům, opírající se o zvuk klavíru. Osvědčenou kombinaci rocku a blues přináší energičtější, houpavá skladba Známej Filla, v Pěti hlavách kapela ještě přidá na rockové energii a temperamentu.   

I Sametová může rozkvést

Zpomalení přinášejí procítěné písně Lež a Čaj, v němž nechybí špetka psychedelie. Kanadský blues má sice v názvu slovíčko blues, ale jedná se o pořádný rockový nářez, vygradovaný, dynamický. PKS nabízí bluesrockovou vzpomínku, jak to chodilo v Pražském kulturním středisku. „Podepíšem smlouvu/necháme tě hrát/Za to nám pak můžeš/deset procent dát," zpívá se svým lehce rozpoznatelným frázováním Ondřej Hejma.    

Vtipná píseň Praha je zlatá loď začíná jako pub rock a postupně směřuje ke kapele oblíbenému jižanskému rocku. A o závěr se postará legendární Sametová. Připadá vám zprofanovaná a na desce zbytečná? Tak si poslechněte verzi 2014. S banjem, dobrem, kontrabasem či akustickou kytarou rozkvétá a košilka moderní country jí náramně sluší. Myslím, že se při jejím nahrávání chlapci včetně hostující zpěvačky Katky Pelíškové výborně bavili.     

Pocit klídku a pohody

Z alba Stroj času vyzařuje pohodička. Nikdo nikam nespěchá, všem je na něm dobře a tento pocit se rychle přenáší i na posluchače. A ještě ho umocňuje listování bookletem se zajímavými fotkami a postřehy.