Že se v neděli nic nedělá? V neděli se moshuje!

text a foto: Ondřej Mann

Na konec šestého týdne roku 2026 jsme byli svědky pražské zastávky Grizzly Winter Tour. Nejednalo se však o žádnou zimní pohádku o medvědech grizzly, jak by si z názvu někdo mohl myslet. Rozpoutalo se pořádné ohnivé peklo, které snad nenechalo jediného obyvatele Karlína v klidu usnout. Tohle byl večer s kapelou Slaughter to Prevail.

Vydávám se od auta směr Forum Karlín a už z dálky vidím, že jdu správně. Fanoušci v ikonických maskách, tmavém oblečení a i moje oblíbená kategorie - fanoušci této kapely se svými přítelkyněmi, které neměly nejmenší tušení, do čeho se to sakra upsaly. A že je čekala podívaná.

Hned po nástupu kapely na pódium bylo jasné, že následující hodinka a půl rozhodně nuda nebude. Zpěvák Alex Terrible vtrhnul na stage s nakažlivou energií a během prvních pár písniček rozpoutal v pražském Karlíně doslova peklo, v dobrém slova smyslu. Těžko se mi to hodnotí hudebně, jelikož ze začátku to byl takový chaos, že jsem nevěděl, co vnímat dřív. Řev, světla, pára, ohně, masky, moshpit… Prostě moc vjemů najednou. Jedno je ale jisté, a sice že mě to fakt bavilo. Alexův ojedinělý hlas byl příjemný na poslech a potěšily i vzácné, ale za to kvalitní melodické části. Při pohledu do haly bylo jasné, že to baví i diváky. Na pár tisíc synchronizovaně headbangujích hlav je opravdu radost pohledět. 

Co mě osobně překvapilo na této akci byl golden circle, tedy oblast v prvních pár řadách pro diváky, kteří si připlatili nějaké ty koruny navíc. Co mě ale překvapilo ještě víc, že do něj nikdo nepřišel jen tak postávat, jak to občas v této kategorii vstupenek bývá. Naopak moshpit zde narůstal v průběhu celého koncertu a dokonce při výzvě zpěváka o wall of death se i celý golden circle rozestoupil a následně do sebe naběhl.

Zhruba v půlce koncertu se najednou z ruského drsňáka, který si říká „Hrozný Alex" a ve volném čase zápasí s medvědy a mlátí si mikrofonem do hlavy, stal upřímně vděčný chlap, který poděkoval všem fanouškům za to, že se rozhodli utratit peníze za tento koncert. Že jen díky nim žije svůj vysněný život a může se naplno věnovat tomu, co ho baví. Ať už je to cokoliv.

V poslední třetině koncertu, zatímco jsem postával na kraji davu, tak z ničeho nic vyběhl z mosh pitu Ježíš. Respektive pravděpodobně fanoušek v kostýmu Ježíše (ale člověk si nikdy nemůže být jist). Z davu vytáhl mladého kluka, kterému se asi v pitu zamotala hlava. Otřeseného fanouška předal zdravotníkům a okamžitě si to štrádoval zpátky do pitu. V tu chvíli jsem si říkal, jestli jsem to opravdu viděl nebo už se projevují následky dlouhého poslouchání této hudby.

Na koncert jsem šel absolutně bez očekávání, jelikož jsem si říkal, že tato kapela je na mě už moc tvrdá a nebude mě to bavit. Opak byl ale pravdou a ve spojení s vizuálními efekty a atmosférou v hale se jednalo o skutečně zábavnou show, že mi nedělalo ani trochu problém zůstat do konce. Budu si od teď pouštět Slaughter to Prevail do sluchátek? Pravděpodobně ne. Ale na jejich show bych šel kdykoliv znovu.