Zatím nejlepší koncert Resolve

Byl to asi 4. nebo 5. koncert Resolve, na kterém jsem byl a musím říct, tihle Francouzi jsou čím dál lepší. Tentokrát 21. ledna přijeli do pražského Futura, aby se rozloučili s deskami Human a Between Me and The Machine a zároveň spolu přivezli další 3 skupiny.

Prvními z předskokanů byli Tropic Gold. Až z videí mi došlo, co mi připomíná… Thornhill, ale s mnohem míň breakdowny a čistším clean zvukem. Jakože nebylo to nic špatného, ale asi ani nic, co by ve mně zanechalo nějakou vzpomínku.

Další skupinou byli Ashen. Francouzská modern-metalcorová skupina, která byla jedním z hlavních důvodů, proč na tenhle kocert přišli někteří moji kamarádi. A zároveň skupina, která mě upřímně nenadchla tolik, jak bych očekával. Zpěvák Clam Richard vypadá jako Sid Vicious z Wishe propůjčuje skupině i Sidovu energii, kterou z čistého punku přeformovanou k metalcoru. Ale to je bohužel tak nějak vše. Možná to bylo horším zvukem, možná jsem to jen nepochopil (kamarádi byli nadšení), možná přehnanými očekáváními, ale rozhodně mi to neotevřelo pusu.

Co mi ale otevřelo pusu byli Windwaker. Stejně jako jejich souputníci z Austrálie Northlane i Windwaker propojili ve své hudbě sythetizátory a metal. Ale v tvrdší, brutálnější a překvapivě i zajímavější formě. Mimo čistě metal a elektroniku došlo i rapové pasáže, které způsobily, že jsem byl absolutně „znechucen" a asi to bylo hlavním důvodem, proč mě den po tom bolel můj neprotažený krk.

Staří známí Resolve. Skupina, díky které jsem potkal 2 z mých 3 nejbližších kamarádů. Jedni z mála Francouzů, které nediskriminuju (vtip, nediskriminuju Francouze). Skupina, která mezi metalcorovými skupinami se něčím strašně odlišuje, ale nedokážu přijít na to, čím je struktura jejich písní tak odlišná a zajímavá. A strašně to potvrdili. Klasický Futurum zvuk – první 2 řady nic neslyší z vokálů a kytar, ale Resolve to všechno dokázali přetlačit skvělou atmosférou. A se svými 2 alby se dokázali rozloučit s neuvěřitelnou grácií, až mi zůstal smutek po tom, co budou hrát příště.

Fotky: Zuzana Sosnovská