Woe Unto Me do Brna davy nenalákaly

Letošní podzimní sezóna je již v plném proudu a do českých klubů a sálů přijíždí jedna světová hvězda za druhou. Na státní svátek v brněnském klubu Melodka to byla běloruská metalová pětice Woe Unto Me, kteří se u nás v minulosti představili i na prknech věhlasného festivalu Brutal Assault. Relativně komorní akci doplnila mladá rakouská death/black metalová parta Guyod a úplnou premiéru si odbyla domácí skupina Futile Mourning.

Ti celý večer zahajovali a svým prvním koncertem zkušení muzikanti naladili správnou temně metalovou frekvenci. Čtveřice pluje na doomové bárce, kterou však ze všech stran bičují psychedelické jevy a vodu čeří studené black metalové melodie. Futile Mourning předvádí místy těžce uchopitelný kontext, který však krční svalstvo rozhýbe poměrně spolehlivě. Pomalé doomové pasáže doprovází tklivé melodie a drobné zvukové efekty, které se pak mění na black metalovou vřavu s občasným ostrým vokálem. První koncert tedy, myslím, dopadl výborně a až čas ukáže, zda s Futile Mourning budeme moci počítat i do budoucna.

Z mapy potenciálních zajímavých objevů pro mě prakticky ihned zmizeli rakouští Guyod. Jejich biografie obsahuje spoustu barvitých popisků, nicméně jsem jejich bezútěšnými rituály pohlcen nebyl. Kéž by tvorba této party byla tak strhující jako jejich PR. Pánové mají s doom metalem společné opravdu jen pramálo, což by však v zásadě vůbec ničemu nevadilo. Jejich hudba je směsicí black a death metalu a nejenže se to do dnešního večera příliš nehodilo, nešlo ani o žádnou velkou parádu. Veškeré kytarové vyhrávky a jakékoliv náznaky melodií byly přebity chraplavým vokálem zpěváka Ōjina, který také nepatří k těm nejlepším. Sečteno podtrženo, Guyod u mě vůbec nezabodovali. 

Okrajově doomový večer vyvrcholil koncertem Woe Unto Me. Běloruské kvinteto sice jako funeral doomový soubor začínal, následně se ale posunul k výrazně progresivnějším aranžím. Platí to i o aktuální desce „Along the Meandering Ordeals, Reshape the Pivot of Harmony”, která vlastně obsahuje vše, co novodobí Woe Unto Me znamenají. Jistojistě si zanechali doom metalovou náladu. Tu ale obohatili o progresivní prvky i více experimentální přístup. Nechybí akustické aranže, jemné samply a místy i téměř mluvené slovo zpěváka Konstantina Kolesnikova. Ten do kapely nastoupil teprve loni a má tedy už na svědomí i zmíněné album. Jejich desetiminutové eposy, Kolesnikovův vokál a táhlé kytarové melodie naladily ponurou atmosféru a zádumčivou náladu. Tu ničily pravidelné progresivní epizody, kdy se výrazně zrychlilo a bělorusové předvedli i techniky z modernějších metalových subžánrů. Tato kombinace byla velmi příjemná, jelikož diváka udržovala v pozoru. Pravověrné dvanáctiminutové funeral doomové skladby naživo totiž nezvládne jen tak někdo. Woe Unto Me společně s českým supportem příjemně překvapili a dali třešničku na dort svátečnímu dni.