Všechno dobrý určitě není, ale písničky Marie Kieslowski rozhodně ano

„Je všechno dobrý?" ptá se v názvu svého alba zpěvačka, skladatelka, klávesistka a textařka Marie Kieslowski. A sama si odpovídá: „Je to složitější." A právě hledáním toho, co je dobré, a co ne se zabývají Mariiny texty. Hodně pocitové, osobní, niterné, místy až intimní, zachycující to, co zpěvačka prožívá, co řeší, o čem přemýšlí. Láska, naděje, sny, osamění, ztráty, víra, míjení, touha, hledání, vyčerpanost, smutek i radost. Za nic se neschovává. Upřímně analyzuje svoji duši, ale dělá to srozumitelným jazykem, kterým dokáže oslovit a možná i inspirovat také posluchače. 

Jemné, křehké melodie obalili Aid Kid a Marie Kieslowski do velice pestrých aranží. K dispozici měli více než desítku invenčních muzikantů, ale jejich nástroje využili pouze v případě, kdy pomohli vyznění jednotlivých písniček. Dominantní jsou klávesy a kytary, podle potřeby se pak přidávají smyčce, bicí, basa, Wagnerova tuba nebo cembalo. Lehkost skladeb ještě podtrhují beaty Aid Kida. Stylově se hudba pohybuje od indiepopu přes rock, folk až k elektronice. Řadu písní s osobními texty, které Marie zpívá s velkou autenticitou, lze označit za šansony.

Album otevírá hravá, vzdušná skladba Je všechno dobrý?. Jen basa, klávesy, hravé beaty Aid Kida a výrazný zpěv Marie Kieslowski s hodně osobním textem. Zvuk klavíru navodí intimní, jemnou náladu písně Stín. S dalšími nástroji rozkvétá, zesiluje, i díky smyčcům přidává na naléhavosti a směřuje k melodickému indie popu. Každej hledá je intimní zpověď, postavená jen na křehkém zpěvu a kytarách. Kontrast pak přináší temperamentní, rytmická, optimistická, rockovým nábojem ozdobená skladba Nevadí. „Všechno do sebe zapadá/ Že už jsme jiný nevadí/ Víc toho schováváme, nevadí/ Že někdy spolu pláčem, nevadí/ Dlouho se objímáme." 

Ve výrazném, jemně potemnělém šansonu Silnice k nám se Marie věrohodně položí do křehké nálady písničky, kterou ještě zjemní pasáž s cembalem. Sugestivní pocit osamění vyvolává naléhavá, magická skladba Sami, v níž se velice funkčně prolínají jemné pasáže s taneční elektronikou. Z alternativního začátku písně Město bliká se vyklube jemná, poetická balada se silnou melodií.

Jen klávesy a beaty. To je vzdušná, zároveň však magická Lou Lou, skladba svobodná hudbou, textem i náladou. „Není to nutný/nikdo to nečeká. Nejlíp uděláš/když necháš den/ať sám se spolyká." Smutek s radostí a prázdnotu s nadějí nenásilně propojuje uhrančivá, na silné atmosféře vystavěná skladba Zítra s výraznými smyčci. Zklidnění přináší Etuda I, v níž se doplňují Mariiny klávesy s kytarou Lenky Dusilové. Hudebně velice pestrá skladba, v níž se dramatičtější pasáže, zesílené hlasy obou zpěvaček, prolínají s křehkými. 

Etudou končí sólový debut Marie Kieslowski z roku 2022. Následující tři písně dotočila Marie pro nové vydání u Indies Scope na LP a CD. „Učím se říkat, že už to nedávám. Učím se říkat, nerada prohrávám. Učím se říkat, jak moc mi pomáhá, když při mně stojíš, i když jsem taková...," zpívá Marie Kieslowski v další osobní písni Jaká jsi? Zpočátku křehké, podpořené lehkým beatem, postupně gradující k dynamickému rocku. 

Zbylé dva songy již tak osobní stopu nenesou, svoji pozornost přenášejí na druhé. Hravá píseň Žaluzie se pohybuje mezi jemným rockem, šansonem a folkem, závěrečná, silně melodická Je to složitější je založena na klavíru, k němuž se postupně a jemně přidávají housle, bicí a kytary a vytvářejí velice pestrou skladbu. 

Ve svých písních Marie Kieslowski ukazuje, že zdaleka ne všechno je dobrý. Její písničky však dobrý rozhodně jsou.