Vrátí se k nám Ztracený Ráj? Ano, v říjnu do Plzně.

Ne, nejde o reminiscenci slavné poémy anglického básníka Johna Miltona, nýbrž o nový koncert anglických Paradise Lost. Ti totiž znovu po letech vystoupí v plzeňském klubu Šeříkovka, a to konkrétně 11. října 2022.

Tato goticko-doometalová legenda z britských ostrovů je znalcům atmosférické metalové scény 90. let dobře známa. Po svém založení v roce 1988 v západoyorkshirském Halifaxu stáli kytaristé Greg McKintosh a Aeron Aedy, zpěvák Nick Holmes a basák Steve Edmondson tehdy u zrodu osobitého metalového subžánru, který vzešel z pomalých deathmetalových pasáží, zbavil se postupně (často) chorobného murmuru, občas přidal líbivý ženský vokál, gotický rytmus a bylo „zaděláno na úspěch". Melodické vyhrávky kytaristy Grega byly obrazem, který nádherně definoval heavy-gothic-doomový sound. Paradise Lost (dále PL) byli společně s liverpoolskými Anathema a bradfordskými My Dying Bride řazeni k tzv. „peacevilské trojce", která na počátku 90. let stvořila nový stylotvorný metalový rank.

PL na prvních albech Lost Paradise a Gothic zprvu hledali ale i utvářeli svůj styl, který díky gotickému oparu ještě zdokonalili na Shades of God a dodnes nesmrtelné kolekci Icon. Když už jim ale pomalost a epická melodika začínala být těsná, na albech One Second (1997) a Host (1999) se posléze vydali směrem do (až tanečně pojaté) minulosti, k synthpopu a la Depeche Mode. Experimenty s elektronikou provázely jejich další alba i v první dekádě 21. století, ale spousta fanoušků se od nich odvrátila. I když vydávali (dnes často podceňovaná) alba jak na běžícím pásu – mezi roky 2001 až 2009 vyšlo celkem 5 nahrávek; nejzajímavějším počinem z plejády songů byl nakonec na albu Symbol of Life specifický gotický cover klasického hitu Dead Can Dance "Xavier".  Svůj kultovní status ikonické doomové bandy však téměř pohřbili.

Jakýmsi návratem ke kořenům, s tíživou atmosférou plnou emocí byla nahrávka "Tragic Idol" v roce 2011. Těžko říci, kde a z jakého důvodu přišel zlom, jestli se frontmanovi Nickovi Holmesovi zastesklo po starých zádumčivých časech anebo se díky deathmetalovému projektu Bloodbath, jenž je aktivní až dodnes, rozhodl opět vyvolat záhrobní nálady a gotické chmury.

O dva roky později PL na další řadovce The Plague Within ještě přitvrdili ve výrazu, kytarové melodie odklonily spíše k depresivnějšímu vyznění a Nick začal opět velmi slušně chroptět. Ve skladbě "Flesh from Bone" je možné slyšet ultra pomalé tóny, překvapivé i sbory, ale i pěkné odsýpání ve stylu raných Venom. Kapela všem vyrazila dech. Jako by se vracela k syrovým kořenům, k zaslechnutí jsou i sabaťácké riffy v "Cry Out".

PL definitivně potvrdili, že dokážou překvapit a mohou nabídnout zajímavé a netradiční harmonie. Vkusně zařazené klávesy, které na album nahrál kytarista Greg, zvýraznily aranže a obohatili už pestré album. Mocné skladby "Beneath Broken Earth" a "Return to the Sun" pak jen stvrdily výjimečnost celé nahrávky. Kapela si opět začala získávat renomé svébytné doomové skupiny, což definitivně vyvrcholilo – podle slov samotné kapely – „nejtvrdším" albem Medusa. To vyšlo v roce 2017, už s novým bubeníkem Waltteri Väyrynenem, který je s kapelou dodnes; fanoušci i kritici nešetřili chválou. Zatím posledním studiovým zápisem anglického kvintetu je deska Obsidian z roku 2020, ke které vznikly sugestivní videoklipy "Darker Thoughts" a "Fall from Grace".

Koncert Paradise Lost, který v Plzni pořádá stále agilní agentura Obscure, slibuje rozhodně silný zážitek. Gotická nostalgie 90. let se jistojistě prolne s nastupující melancholií nového věku v postcovidovém rozpoložení a na prahu energetické krize. Předkapely legendární Angličané dosud tají, takže se nechme navíc překvapit.

Foto: HardWired Magazine, Wikiwand, Riffipedia, Obscure