Tony Martin je pořád plný vášně a zpívá jako mladý bůh

Je takřka nemožné napsat recenzi na sólové album Tonyho Martina a nezmínit přitom Black Sabbath, s nimiž birminghamský zpěvák natočil pět elpíček - The Eternal Idol (1987), Headless Cross (1989), Tyr (1990), Cross Purposes (1994), Forbidden (1995), z nichž se druhé a třetí zařadilo mezi kultovní alba legendární skupiny.   

Po odchodu z Black Sabbath se Tony Martin zapojoval do různých projektů. Nezapomínal ani na sólovou tvorbu, ale nikdy s ní větší díru do světa neudělal, i když se obklopoval muzikanty zvučných jmen (Brian May, Geoff Nicholls, Neil Murray, Zak Starkey, Cozy Powell a další). Jeho alba Back Where I Belong (1992) a Scream (2005) tak postupně upadla v zapomnění a nyní po sedmnácti letech přichází potřetí s vlastní kůží na trh. Prsty v tom má kytarista Scott McClellan, který Martina přesvědčil k napsání nových kompozic. Nakonec jich spolu složili jedenáct a použili je na třetí řadovou desku.  

Příjemným zjištěním je, že ani ve čtyřiašedesáti neztratil Tony nic ze svých vokálních kvalit v rozsahu pěti oktáv, kterými se kdysi proslavil, a i tentokrát válcuje ušní bubínky od začátku do konce. Tuctová není ani samotná hudební produkce, jež se inspirovala severským metalem. Hned na úvod přichází smršť v As the World Burns, která nenechává nikoho na pochybách, kdo vyčnívá nad všemi údernými riffy. Nechybí ani potřebné drama v epické doom metalové Book of Shadows.   

S přibývající stopáží přitom silnějších momentů přibývá. Například v houslemi vyšperkované Damned By You, kde se Martinův výkon přibližuje dalšímu legendárnímu hlasu Black Sabbath, Ronniemu James Diovi. Podobně silná je i titulní a zároveň závěrečná skladba, v níž Pamela Moore - hostující kdysi na slavném albu Operation: Mindcrime (1988) od Queensrÿche - přispěla vynikajícím doprovodným vokálem.  

Celkové nám tedy Tony Martin, jeden z nejpodceňovanějších hudebníků na metalové scéně, nabízí povedené album. Jen doufejme, že nás nenechá příště čekat další dekádu a půl. Kuráž by mu snad mohla dodat ohlášená reedice sabbathovských alb s jeho hlasem, zajišťující mu zasloužené uznání. Odsud je už jen krůček k vlastní kariéře a byla by chyba v ní nepokračovat. Zvláště, když je Tony pořád plný vášně a zpívá jako mladý bůh.