The Blackening a nepřekonatelný černý monolit

Už za pár dní vypukne v Josefově u Jaroměře největší metalový festival tohoto roku Brutal Assault, kde se kromě desítek dalších kapel jako hlavní hvězda podniku představí legendární americká čtveřice Machine Head. Debutové album této oaklandské party Burn My Eyes způsobilo v roce 1994 velkou revoluci, když řádně agresivním způsobem zmodernizovalo (mimo jiné i svou otevřeností k hardcore vlivům a řvanému vokálu) v té době již stagnující thrash metalový žánr a spolu se soudobými deskami Sepultury a Pantery nakoplo tento styl novou krví.

Žádné z dalších alb Machine Head se už ale maximální dotažeností a silou samotného materiálu debutu nevyrovnalo (byť experimentální The Burning Red k tomu mělo svou kvalitou hodně blízko). Žádné až do roku 2007.

Osm pomníků thrashmetalové slávy

Machine Head se totiž v té době po čtyřleté přestávce vrátili s albem, které odkazuje nejen k legendárnímu debutu, ale pluje proti proudu času ještě hlouběji, až k časům zlaté éry kapel ze sanfranciské zátoky Bay Area a Flynnovy původní kapely Vio-Lence. The Blackening je totiž albem, které svou komplexností a velkolepostí připomíná dokonce samotné Master Of Puppets Metalliky, a pro kapelu bylo stejným kompozičním a technickým vrcholem jejího vývoje.

Loňské dílo Unto The Locust už pak jen pokračovalo v nastolené cestě tohoto černého monolitu, ale pravý vrchol přišel už o čtyři roky dříve s vydáním recenzované desky a v životní formě absolvovaném tříletém koncertním turné na ni navazujícím. Počin obsahuje sice jen osm skladeb, všechny však ale vládnou hodně nadstandardní stopáží a opět tak zde najdeme paralely s klasickými osmdesátkovými opusy Metalliky.

Koncertní tornádo v životní formě

Zatímco úvod a záběr alba obstarávají přes deset minut trvající, silně progresivní kompozice, střed desky nabídne zhruba pětiminutové, ovšem neméně technicky vytříbené a skvělými nápady sršící groove metalové vypalovačky. Je to deska, kde až na možná zbytečně roztahanou Wolves nenajdeme slabou skladbu. Vyberete si jak z majestátních opusů s hymnickými refrény, tak z rychlých thrashových kvapíků plných rychlých kytarových sól .

Všemu dominuje skvělý zvuk a celková temná atmosféra. The Blackening je zkrátka albem, kde se Machine Head po letech experimentů konečně našli a od té doby na koncertech tasí své nejsilnější zbraně, ze kterých pálí jen ostrými. O tom se ostatně budete moci už za pár dní přesvědčit sami na vlastní kůži v josefovské pevnosti.