Tamdoletma se pohybují od melodických lahůdek ke špinavému blues

Recenze alba : Hey Joe

Album: Hey Joe

Interpret: TAMDOLETMA

Celkový čas: 00:54:01

Vydavatel: vlastní náklad

Rok vydání: 2016

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

Karel Souček, 31. 01. 2017

Skutečnost, že se dá hrát folková hudba s rockovým nábojem a rock s folkovou poetikou, dokazuje album Hey Joe turnovsko-pražské kapely Tamdoletma. Když k tomu připočteme silnou bluesovou náladu několika skladeb, prvky country a jazzu, zajímavou barvu hlasu zpěváka Františka Jaroše a inteligentní texty o něčem, pak Hey Joe představuje jeden z nejslibnějších debutů loňského roku.

Skupinu Tamdoletma tvoří dvojice muzikantů, což k nahrání zajímavého alba úplně stačí. František Jaroš kromě výrazově pestrého zpěvu ovládá kytary, které jsou pro celé album určující. Občas pro zvýraznění atmosféry ještě přidá hlubší tóny klavíru nebo syntezátoru. Druhým stěžejním nástrojem jsou housle, jež výborně a nápaditě ovládá Vojtěch Tomášek. Je velice sympatické, že nezní po celou nahrávku, což by zavánělo stereotypem, ale pouze v místech, kde prohlubují náladu konkrétní skladby. Přesně podle pravidla, že méně je někdy více, což platí i pro baskytaru a bicí hostujících muzikantů Janka Doležala a Ondřeje Zimu.

Ale hezky od začátku. Jemná akustická kytara otevře úvodní skladbu Infinitivní, postupně však přitvrdí, nabírá na energii, mění rytmus i tempo, graduje a teprve v závěru je ozdobena náladotvornými houslemi. Melodický folk s bluesovou atmosférou a rockovou energií přináší rozkvétající hitovka Hey Joe, silnou náladu pak křehká písnička s chytlavým refrénem Bible. Energičtěji vyznívají Subtropy s přesahy do jazzu, Včera jsem Ti napsal báseň je milostná, melancholická balada s romantickým zvukem houslí.

Dirty Roads. Propracovaná, pestrá rocková instrumentálka s country atmosférou, která má drive i náležitý spád. Zklidnění přináší rytmicky přitažlivá, melodická lahůdka s temperamentním refrénem Už nerybařím, tu střídá bluesová nálada v syrové skladbě Špitál. Silný zážitek, evokující písně Petra Kalandry. Pod kůži se zadře i posmutnělá, dojemná, gradující Juta s velice působivým vyzněním. Vůbec druhá polovina alba je naléhavější, syrovější, hudebně složitější, což platí i pro osmiminutové (ani chvíli však nenudící) bluesové Mikroskopy. Přímočařeji pak vyznívá melodický pop-folk-rockový hit Baletky.

Tamdoletma dokazuje, že i dvojice muzikantů může hrát barevnou hudbu pohybující se od melodicky průzračných a chytlavých skladeb až po syrovější, jemně alternativní písničky. V obou polohách je skupina přesvědčivá, věrohodná, k čemuž určitě přispívá i příjemný, civilní zpěv Františka Jaroše, který nikdy netlačí na pilu. A v neposlední řadě také chytré texty ze života, zachycující vztahy, lásku, rozchody, hledání nebo samotu. Jsou nápadité, pohrávají si s rýmy, významy slov a nabízejí řadu originálních spojení.

Hudba kapely Tamdoletma zaujme posluchače, kteří si pouštějí Karla Kryla, Vladimíra Mišíka, Tomáše Kluse nebo třeba výše zmíněného Petra Kalandru, aniž by tyto Mistry kopírovala. Jsem moc zvědavý a těším se na to, kam se duo vydá na své druhé desce. Našlápnuto má skvěle.

DISKOGRAFIE

Tento interpret nemá v tuto chvíli žádná zveřejněná alba ...

GALERIE