Tak tenhle kabát starým songům hodně sluší

V dnešní pragmatické době trocha romantiky rozhodně nezaškodí. Zvláště, když je vkusná, lehká, nevtíravá a nápaditě podaná. Tedy taková, jakou na svém novém albu Pojďme se napít .... nabízí zpěvák, skladatel a textař Robert Křesťan se svým all stars teamem, tedy kapelou Druhá tráva, složenou z prvotřídních instrumentalistů.

Robert Křesťan se tentokrát ohlédl do minulosti a vybral písně, které hrával se svými minulými skupinami Trapeři a Poutníci. S výjimkou dvou tří songů zapomenuté skladby, ale ty v nových úpravách a aranžmá a v rukou muzikantů z Druhé trávy rozkvetly do krásy.

Trampská hudba, bluegrass, ale i country a blues

Většina z nich se opírá o trampskou hudbu a bluegrass. Jako titulní Pojďme se napít ..., které dominuje dokonalá souhra kytary, banja, kontrabasu či jemných bicích. A nad tím vším se vznáší civilní, ale hodně výrazný zpěv Roberta Křesťana. Do této kategorie patří také Nevěřím s banjem, které prostupuje celou písní, nebo silně pocitová a do melancholie zabalená Cibola.

Některé písně směřují ke country (Srkala mošt stýblem slámy s poetickým překladem básníka Josefa Hiršala a skvostnou foukací harmonikou hostujícího Charlieho McCoye nebo jemná píseň Komu mám lhát.) Nechybí ani křehký rock (melancholická skladba Co už je pryč) či bluesová nálada (krásně táhlá píseň Nadějí či pomalejší Co dělat mám).

Devět minut hudební radosti

Jednoznačný vrchol alba pak představuje coververze Tažní koně. Pomalu rozkvétající a mistrovsky zaranžovaná píseň z repertoáru Jethro Tull s pestrým nástrojovým obsazením, silnou atmosférou a citlivým Křesťanovým textem o světě, kde rychlostní skříň znamená víc než srdce. Barevná, vygradovaná skladba, která podle potřeby mění melodii, rytmus, tempo i náladu. Devět minut hudební radosti, kde ani vteřinka nenudí.

Druhou trávu dnes tvoří excelentní muzikanti, které je radost poslouchat. Dokonalé ovládání nástrojů je samozřejmé, ale navíc umí přesně odstínit atmosféru jednotlivých písní, pohrát si s dynamikou, vnitřní strukturou, náladou a vyzněním. Multiinstrumentalista Luboš Malina dokáže uchvátit s banjem, whistlem i klarinetem, elektrická lap steel kytara Luboše Novotného zní často hodně rockově, Liškův kontrabas bere za srdce, bicí Kamila Slezáka a kytara Emila Formánka znějí velice pestře. A aby toho nebylo málo, když Charlie McCoy spustí na foukací harmoniku, člověk už nic jiného ke štěstí nepotřebuje. Všichni si muzicírování náramně užívají a tento pocit dokáží přenést i na posluchače.

Kandidát na žánrového Anděla

Písničky z alba Pojďme se napít jsou dobré samy o sobě. Když se jich ale ujmou tak invenční a nadžánroví muzikanti, hned je tu horký kandidát na desku roku v kategorii folk a country. Divil bych se, kdyby tahle deska žánrového Anděla nezískala.