Své čtyřicátiny oslavili UJD v dobré společnosti amerických souputníků a nadšených fanoušků

Svátek alternativní hudby ve skvělé společnosti. I tak lze označit včerejší (29. 7.) večer v téměř vyprodaném Lucerna Music Baru. Pod názvem Čtyřisítka na krku zde své narozeniny oslavila kultovní skupina Už jsme doma (UJD). A přizvala si mimořádné gratulanty ze Spojených států amerických, kteří (zejména Sleepytime Gorilla Muzeum) pro mnohé návštěvníky představovali vrchol oslav. A to nejen z toho důvodu, že je v Čechách mohli vidět a slyšet vůbec poprvé.   

Jako první krátce po 19. hodině vystoupili Faun Fables, dlouholetý hudební projekt Dawn McCarthy, jejího manžela Nilse Frykdahla a jejich dcer. Postupně přicházející fanoušci pozorně poslouchali volně plynoucí, zádumčivé, k folku směřující písničky, ovlivněné americkou, irskou a skandinávskou lidovou hudbou. Nils a Dawn ovládali kytary a zpívali, dcery střídaly flétnu, klávesy či perkuse. Magický zážitek.   

Ve 20.15 se Nils Frykdahl na pódium vrátil. Tentokrát ale už ne s manželkou Dawn, ale smečkou Sleepytime Gorilla Muzeum, souputníky Už jsme doma na amerických koncertech. Společně vystupují již pěknou řádku let, ale v Čechách, stejně jako Faun Fables, měli premiéru. A náležitě si ji užívali, bylo na první pohled jasné, že si Prahu a české fanoušky zamilovali a ti jim to spontánně a bouřlivě vraceli.   

Již nástup kapely byl impozantní. Houslistka v opulentních červených šatech, čtyři chlapíci v extravagantním oblečení, kombinující ženské i mužské prvky, pomalované obličeje, divoké účesy, všude kolem sebe roztodivné nástroje. Divadlo, kabaret, show, groteska… Kromě klasických kytar, elektrických houslí, hned dvou bicích soustav a trubky využívali hudebníci i netradiční, vlastnoručně vyrobené nástroje, strunné, drnkací i bicí. Dokonce i na špringle v kole došlo.   

Kostýmy, divoká prezentace i stylizace jsou jednou stranou mince, druhou pak hudba. A ta je výjimečná. Experimentální metal, avantgardní rock, syrový punk… těžko škatulkovat. Chvíli podivná, hodně alternativní, disharmonická, jindy neuvěřitelně vstřícná, melodická, strhující, rytmicky výživná. Metalové, punkové pasáže i současná klasická hudba. Temné proudy i čistá radost a zábava. Uhrančivé, hypnotické, odzbrojující. Tak silný proud energie z pódia jsem už dlouho nezažil a nebyl jsem zdaleka sám. Publikum v extázi nechtělo kapelu pustit, přidávala, a i když byla trochu v časovém skluzu, sám Míra Wanek z UJD jí přemluvil k ještě jednomu přídavku. Sleepytime Gorilla Muzeum na Českou republiku nikdy nezapomenou, což bylo patrné ze spontánních proslovů k návštěvníkům. A kdo Lucernu nestihl, bude mít příležitost ještě na festivalu Brutal Assault. Vřele doporučuji.   

Oslavenci večera nastoupili před desátou a bylo na nich vidět, jak velkou radost z vřelého přijetí Sleepytime Gorilla Muzeum měli. Ve slušivě žlutých oblečcích a s cedníky na hlavách spustili smršť své alternativně rockové muziky. Míra Wanek střídal kytaru s klávesy, Pepa Červinka čaroval s baskytarou, Adam Tomášek s pro skupinu typickou trubkou a Vojta Bořil bušil do bicích. Tentokrát celou dobu na pódiu strávil také nehrající člen, malíř Martin Velíšek, který velice sugestivně a expresivně zachycoval na skicák atmosféru koncertu.   

Na repertoáru si kapela dala hodně záležet, Wanek již narvanému klubu prozradil, že zahrají jak nejstarší písně z debutového alba Uprostřed slov, tak skladby novější i nejnovější. Publikum se během přestavby pódia již vydýchalo z předešlé kapely, takže začalo řádit hned od začátku. Energická, spontánní a přitom velice propracovaná hudba divoce roztančila první řady, kde se strhlo peklo, dokonce se objevily i pokusy o pogo, zadní, včetně balkónů, se alespoň pohupovaly. Atmosféru dotvářela projekce fotografií z různých etap i cest kapely, nechyběl ani plakát z prvního koncertu v červenci 1985 na parníku Vltava.   

Poslední autobus nepočká, takže jsem bohužel závěr koncertu musel oželet. I tak budu z této čisté, vstřícné a pozitivní energie kapel i diváků (nejen pamětníků, ale i mladých) žít ještě několik dnů.

Foto: archiv, Wikipedia