Šestnáctiletý Král zvířat

Devadesátá léta jsou studnou zrodu rockových žánrů, které se překlenuly přes prvotní boom hair metalu v čele s kapelami Motley Crue, Twisted Sister nebo W.A.S.P., a vytvořily úplně nový proud, kterým se rockový žánr nechal unášet po mnoho následujících let. Pomineme-li thrash metal, který více či méně přežívá dodnes, vznikl i velmi specifický styl zvaný grunge, který v dnešní době už provází spíše posmrtné křeče. Mekka veškerého grungeového hnutí, město Seattle, je domovem hned několika veleslavných grungeových kapel, jejichž jména dodnes září velmi silně. Ze čtveřice nejslavnějších kapel dnes působí už jen tři, přičemž jedna v roce 2012 zažívá návrat. Legendární Nirvana je 18 let mrtvá, Alice in Chains se snaží udržet na výslunní s novým zpěvákem a Pearl Jam na scéně úspěšně působí v kuse až do současnosti. Čtvrtým do party jsou pánové ze Soundgarden, jejichž diskografie se zastavila v roce 1996, a kteří se v letošním roce po dlouhých šestnácti letech vrátili s novým albem. Zaprášená sláva se opět leskne.

Cobain, Staley, Vedder a Cornell: Fantastická grungeová čtyřka

Po sebevraždě Kurta Cobaina v roce 1994 byli všichni rozmlsaní fanoušci grunge šokovaní, a ikonu nejen tohoto stylu oplakávali mnoho dní a nocí. Když to samé v roce 2002 udělal i Layne Staley, zpěvák Alice in Chains, grunge dostal druhou ránu pod pás. Popularita stylu byla v ohrožení, ale zatímco Kurt a Layne svou úlohu emotivně a fyzicky nezvládli, zpěvák Pearl Jam Eddie Vedder a leader rozpadlých Soundgarden Chris Cornell drželi scénu nad vodou. Pearl Jam v rok Staleyho sebevraždy vyšla slušná deska Riot Act a Chris po rozkolu své kapely Soundgarden vytvořil novou, žánrově spřízněnou kapelu Audioslave, a vydal geniální eponymní debut.

S „náhradními Soundgarden" vydržel do roku 2007 a vykročil cestou sólového zpěváka. Jeho nevídaný skladatelský um mu přinesl ovoce i v této oblasti. Prvního ledna 2010 sklíčené grungeové fanoušky zvedla ze židle zpráva, že se Soundgarden dali opět dohromady, a zprávou o novém albu jim zvedli srdeční tep o dalších 50 úderů za minutu. Po dlouhém procesu skládání a nahrávání konečně vyšlo 12. listopadu pod názvem King Animal a staří Soundgarden opět dobyli svět.

Chris Cornell rockovým superhrdinou

Kapela po dlouhém rozbratření neuvěřitelně vyspěla, hudebně se utužila a hlavně skladatelsky uzrála. Daleko více vsází na melodičnost a celkový feeling skladby, než tomu u desek vydaných na přelomu 90. a 20. let bylo. Staří mazáci si už potrpí na věci v tom správném pořádku, a lze slyšet, že písně jsou vypiplané k dokonalosti. Melodie, bicí i vokální linky jsou v harmonii a všechno do sebe krásně zapadá v rocku, který zavání starým dobrým grungeovým odérem. Soundgarden využili velmi kvalitního, a velmi trefně nazvaného pilotního singlu Been Away For Too Long k promu, a myslím že se sny fanoušků nemohly naplnit více. Elegantní a melodická skladba, přesto s potřebným groovem a agresivitou. Typické znaky grunge, Soundgarden a Chrise Cornella obzvlášť.

King Animal není albem vyloženě hitovým. Jsou tam písně, které vyčnívají, ale aby byly misky vah v rovnováze, jsou tam i ty nevýraznější. Rozhodně se nejedná o vyšlechtěné následovníky excelentních Superunknown nebo Badmotorfinger. Jak jsem psal výše, Soundgarden se poměrně uklidnili, a na albu najdeme více pomalejších silných písní, které jsou neuvěřitelně propracované. Chris jim dodává svůj typický procítěný vokál a poslouchat souznění Kima Thayila a Bena Shepherda, respektive kytary a baskytary, je požitek. Mluvím např. o písních A Thousand Day Before, Non-State Actor nebo Worse Dreams. Takovéto písně střídají energičtější a přímočarejší pecky, které Vás vytrhnou z letargie. Jednoduché riffy, hutná basa a čistá hra bubeníka Matta Camerona v písních Attrition nebo By Crooked Steps určují jasný směr skladby, který následuje i Chris už svým charakteristickým chraplákem, který máme tak rádi. Pevně danou cestu občas naruší kytarové peripetie nebo krátká bubeníkova klička, přesto písně působí velice kompaktně. Kromě úvodní Been Away For Too Long patří mezi pilíře kvality i pro Soundgarden typické táhlé skladby jako tklivá Blood On A Valley Floor, ze které jsou cítit obrovské emoce, skvělý grif a odkaz hitu Rusty Cage. Dále Rowing nebo můj osobní favorit Eyelids Mouth s velmi povzbudivým refrénem a feelingem staré Spoonman. Velmi silně působí i v závěru opět spíše baladistická a roztahaná Taree.

Šestnáct let nečinnosti této zašlé legendy neubralo na zájmu celosvětové populace, a Soundgarden se připomněli opravdu ve velkém stylu. King Animal obsahuje přesně to, co byste po bývalé grungeové hvězdně požadovali. Album je retrospektivním dobrodružstvím do dob devadesátých let, kdy takové písně byly všudypřítomné a pamětníkům dává vzpomenout na oprýskané džíny, flanelové košile a pečlivě ubalené cigarety mladých rockerů na předměstí Seattlu. Chris Cornell patří mezi moje hrdiny, a tak následující sdělení bude čistě osobního charakteru: tento brzký padesátník patří mezi klenoty rockové scény. Pominu-li velmi upřímný a bezchybně provedený vokální projev, jeho skladatelské schopnosti a charisma z něj dělá živoucího legendu - nejen grunge, ale celé rockové scény. Ač jeho sólové desky neudeřily na hlavičku tak silně, jako návrat jeho domácí kapely, pod čím je podepsaný Chris Cornell, to je garantovaná kvalita. Soundgarden na King Animal uzráli jako dobré víno, dejte si taky několik poslechů této archivní odrůdy.