Shania Twain zvedla Prahu ze židlí

Po přívětivém vystoupení předskokana, sympatického Švýcara, Bastiana Bakera, se krátce po deváté objevila tato ikona světové hudební scény mezi diváky v hledišti, na tribuně. Poté se naprosto přirozeně přemístila na pódium a stihla se tak s některými z nich i vřele pozdravit. Po celou dobu vystoupení z ní sálaly šarm, empatie a přirozenost. To vše se srdečným úsměvem na rtech.

Úvod patřil loňskému singlu Life´s About To Get Good. Byl to nesmírně rezonující okamžik, jelikož zpěvaččin návrat v comebackovém albu Now po patnácti letech, lze označit vzhledem k jejím zdravotním problémům, které překonala, jako malý zázrak. Jak se i sama zmínila, chvílemi už přestávala doufat, že bude ještě někdy zpívat.

Ačkoli je Shania pohybově spíš statická, nepůsobí strnule. Naopak, sálá z ní živelnost, nespoutaná energie, smyslnost i hravost. Nejpříznačnější pro ni je snad její ohromující vřelost, empatie a srdečnost nejenom v samotném projevu, ale zejména v interakci s publikem. Dvě fanynky se o tom přesvědčily na vlastní kůži, kdy je spontánně pozvala k sobě na pódium, nebo lépe řečeno, na malé otáčivé pódium v zadní části haly. Zde se objevila zcela nečekaně a baladu Still The One odzpívala pouze s kytarou v akustickém provedení. Na hlavním pódiu pak poté, s tradiční dávkou humoru, vyzpovídala také dva mladíky ze Skotska.

Celý koncert staví na silných vokálech, fenomenálních instrumentalistech a precizně propracovaných hudebních a tanečních aranžmá. To vše umocňuje barevná pohyblivá scéna, často s vtipnými kulisami. V písni Whose Bed Have Your Boots Been Under překvapily tančící pružiny, coby kostlivci s červenými klobouky. Krychlovité pohyblivé podstavce posloužily nejenom jako projekční plátno, ale také pódium pro jednotlivé protagonisty celé show. Do výšin se vznesla krom tanečníků či hudebníků i samotná zpěvačka, ve výsledku velice efektně.

Bouřlivé ovace si vysloužili za svá instrumentální sóla nejenom kytaristé, ale doslova geniální bubenice, která svým výkonem přiváděla přítomné neustále do varu. Obzvláště tehdy, kdy se na jedné z interaktivních krychlí vznesla přímo nad pódium. Všichni z četného doprovodu této ikony světové hudební scény odvedli vysoce profesionální, propracovaný výkon, z něhož sálaly nepředstíraná autenticita a radost. Každý z nich tak přispěl svým dílkem puzzle do výsledného sugestivního, kompaktního a působivého celku. 

Jako pravá dáma, neopomenula Shania prostřídat hned několik obleků a rób, některé elegantnější, některé více provokativní. Každopádně, dokonale podtrhly celkové vyznění různorodých stylů hudebních i pěveckých. Hravá kovbojka, svůdná dračice či jemná baladická romantička, která má šmrnc a nebojí se vtahovat své publikum přímo do dění. Přívětivá komunikace i momenty překvapení, kde třeba najednou zmizí pod pódiem, udržují přítomné v jistém očekávání, nedovolí ustrnout v předvídatelném.

Kromě novinek na playlistu vsadila tato nestárnoucí Kanaďanka na starší osvědčené skladby, zejména z alba Come On Over a byla to trefa do černého. Publikum zvedly spontánně ze židlí hned v začátku, nicméně nekompromisní ochranka ho přiměla, aby se zpět posadilo. Zpěvačka to okomentovala ve smířlivém duchu, aby se s ní fanoušci vlnili alespoň vsedě.Celkové vyznění to ve výsledku nepokazilo. Naopak, energie proudící halou byla od první až do poslední minuty nesmírně silná, nabitá emocemi a dynamikou.

Vyprodanou O2 arenou se nesly také hity jako Poor Me, Don´t Be Stupid (You Know I Love You),Party For Two, Honey I´m Home, You´re Still The One, Swingin´With My Eyes Closed, More Fun či I´m Alright, nebo pomalejší From This Moment On, která v houpavém rytmu rozsvítila mobily v hledišti a umocnila tak celkový romantický prožitek. Této sugestivní baladě předcházela účelně zvolená projekce, coby průřez její tvorbou. Zde si mohla sympatická Shania na chvilku pěvecky odpočinout a přesto neztratit kompoziční kontinuitu koncertu. Lze říct, že všechny přechody mezi country žánrem, baladami i dynamickými skladbami navazovaly na sebe plynule a konzistentně, v dokonalé synchronicitě. Někdy víc v rockovém hávu, někdy zase v tom akustickém.

Zpěvačka nadělila fanouškům i dva duety se svým předskokanem Bastianem Bakerem, jehož výkon byl vřele přijat hned od začátku. Oba to rozjeli naplno, aby pak vše zdárně vyústilo v chytlavý finiš Man! I Feel Like A Woman!. To už i přísná ochranka vzala tancechtivé publikum na milost a tak ve velkém grand finále, ačkoli bohužel bez přídavku, se Shania s Prahou ve velkém stylu rozloučila.

Kontinuita a symbióza, vřelost a emoce v rytmické, barevné, bezmála dvě hodiny trvající show. Taková byla premiéra Shanie Twain v Praze, dlouho očekávaná, poctivá, rezonující. Nejeden z přítomných si notoval její chytlavé melodie ještě cestou domů, dlouho poté, co zhasly reflektory.