Samael v Brně oprášili svou kultovní desku

Je tomu šestadvacet let, co švýcarská black metalová kapela Samael vydala své čtvrté album „Passage”. Na něm se poprvé výrazně objevily klávesové prvky a industriální zvuk, díky čemuž se čtveřice dostala z undergroundového podsvětí mezi metalovou smetánku. Dodnes je toto album považované za jeden z pilířů industriálně black metalové scény. Mělo to být turné k čtvrtstoletí tohoto klenotu, ale pandemie plány lehce změnila. Turné tedy proběhlo o rok později a desku „Passage” jsme si naživo poslechli i na brněnské Melodce.

Švýcarům dělali garde švédští death/black metaloví Diabolical, kteří své první demo vydali až rok po zmíněné desce. Seveřané si poručili opravdu velkou dávku mlhy a celý koncert jsme tak pozorovali pouze čtyři, poměrně statické, siluety. Ačkoliv jsou Diabolical žánrově k Samael poměrně blízko, nemohl jsem na nich najít nic, co by mě zaujalo. Zpěvák Sverker Widgren má zajímavý hlas, který ale po deseti minutách přestal bavit a začal jsem se více těšit na čistý vokál kytaristy Carla Stjärnlöva. Ten se ale objevil jen velmi zřídka a koncert Diabolical byl sice poměrně ďábelský, Melodku ale příliš nezahřál.

Hned zkraje koncertu Samael bylo zřejmé, že koncert hvězdy večera bude jiná káva. Agresivní klávesy a chraplák jako šmirglpapír v podání zpěváka a kytaristy Vorpha při první hitovce „Rain” okamžitě rozpohyboval prvních několik řad slušně zaplněného sálu. Samael stáli při zrodu tohoto žánru a tak není divu, že jsou jeho mistry. Průběh ikonické desky „Passage” byl živelný, dynamický a nesmírně chytlavý. Změny tempa, všudypřítomná temnota a zlověstné klávesy jsou základními kameny nejen desky „Passage”, ale i celé kariéry kapely. Mít možnost slyšet tuto desku v celé své kráse bylo pro mnohé velmi speciálním zážitkem.

Švýcarský vítr je krutý

Aniž by to bylo nutné, zpěvák Vorph po odehrání „Angel’s Decay” připomněl, proč je tento večer tak unikátní a představil čtvrtý song „My Savior”. Po něm následoval skvělý, houpavý hit „Jupiterian Vibe”, tajemný „Liquid Soul Dimension” nebo „Born Under Saturn”. Po pětačtyřiceti minutách bylo putování deskou „Passage" u konce. Jako třešničku na dortu však Samael přidali několik dalších hitovek z různých desek po roce 1996. Nesměla chybět industriální pecka „Slavocracy” nebo gradující „Baphomet’s Throne”. Z těch novějších desek čtveřice vybrala „In the Deep” a celou ponurou show uzavřel singl „Black Supremacy” z desky „Hegemony”.

Výraznou postavou při koncertě Samael je takřka od samého začátku v roce 1988 bubeník a klávesák Xytras. Ten během koncertu dával pozor na naprogramované samply bicích a skladbám vdechl život za pomoci svých kláves. Fyzické bicí však na pódiu byly nachystané také a Xytras jimi ještě více oživoval celou spletitou, až orchestrální, hudební hostinu. Samael předvedli, že se v undergroundu stále cítí, jako doma. Ukázali, že i v klubu se dá vytvořit působivá atmosféra, která diváky jednoduše pohltí. Zkrátka, jak se říká, i s malým kašpárkem se dá udělat velké divadlo. Ačkoliv, v tomto případě by se spíš hodilo zaměnit kašpárka za čertíka.