V pátek večer má člověk vždy důvod k radosti ať jsou plány jakékoliv. Pokud se ale člověk v poslední únorový pátek nacházel k okolí pěti kilometrů od brněnského klubu Eleven, neměl dobrou náladu jen kvůli nadcházejícímu víkendu. Epicentrum pozitivních vibrací a veselé nálady měl na svědomí jediný člověk: Rocky Leon.

Pouliční muzikant, který cestuje po světě s kytarou, ukulele a kouzelnou elektronickou krabičkou je záruka bezstarostnosti. Muzikant, který se v poslední dekádě ukázal snad na všech tuzemských festivalech všech žánrů a velikostí, se po roce vrátil do útulného klubu Eleven. Pro koňskou dávku humoru a radosti ze života si přišlo zhruba dvě stovky lidí a klub byl velmi příjemně zaplněný už při warm up setu DJů AMMA & Ramona Ramireze. Hlavní program začal přesně o půl desáté, kdy se vysmátý dredatý muzikant nenápadně dostavil na pódium. Následovaly dvě hodiny čirého veselí.

Když si do kouzelné loopovací mašinky naťukal bicí, nahrál kytaru a perkuse, spustil svěží mišmaš reggae, ska, punku a rock’n’rollu. Rocky Leon proplouvá hudebními styly stejně bezstarostně, jako svým životem a definici stylů ode mě tentokrát nečekejte. Během prvních několika písní jsme už nebyli v promrzlém Brně, ale někde na tropickém ostrově plném polonahých tanečnic, kokosových ořechů a nezávazného čehokoliv. Hudební koktejl Rockyho roztančil celý klub (až na bručouny u baru, do kterých si zpěvák později i rýpnul) a prakticky instantně se vytvořila fantastická atmosféra, kdy pozornost všech byla upřena na jednoho muže, který by s přehledem strčil do kapsy spoustu kolegů z hudební branže.

Některé kapely a interpreti se věnují politice, jiní ekologii či ochraně zvířat. Rocky Leon píše o životě takovém, jaký je. I když, to není úplně pravda. Píše o životě s neuvěřitelnou dávkou optimismu a dobré nálady, že je to až k nevíře. Upřímně, pokud takový je i v osobním životě, tak míra jeho pozitivity může být až otravná. Přece kdyby vám někdo z šuplíku ukradl několik tisíc euro nebo kdyby vás podvedla vaše partnerka, tak zákonitě budete naštvaní nebo smutní, že ano? Rocky místo toho napíše veselé songy „Drawer” a „Trust Again” , i když pro sprosté slovo také nejde daleko. 

 

A když přijde na opravdu smutné téma, tak se zprvu pomalá a tklivá balada zvrhne v divoké skáčko a úsměv je opět od ucha k uchu. Nejde však o žádného tuctového pouličního umělce, kterého potkáte u každého obchoďáku. Rocky je vynikající kytarista a zpěvák, který dovedl svůj hlas k dokonalosti a dokáže vám předvést nakřáplý reggae vokál, příjemné čisté zpěvy a když na to přijde, tak i "zarapuje”. Opět samozřejmě stylem sobě vlastním. Schválně, kolikrát jste slyšeli cover na „Loose Yourself” nebo „Without Me” od Eminema zahrané polonahým dredatým týpkem na ukulele? Hádám, že mockrát ne. Jeho hudební rozsah a vlivy však sahají mnohem dál a skvělého ukulele coveru se dočkala i pecka „Sweet Dreams” od Eurythmics (popř. Marilyna Mansona). Ze svého repertoáru uvedl další písně jako „Light Up the Fire”, „This Side of You”, korporátní „Quit My Job”, „Doggie” nebo největší hitovku „Quit Your Whining”.

 

Rocky na pódiu řádil skoro dvě hodiny a dopřál si jen krátkou přestávku, aby si mohl dopít pivo. Vůbec celý koncert byl nejen ve znamení pohody, ale i trochu infantilního, nicméně upřímného humoru. Buď šlápl na špatné tlačítko svého loopu, zasekl se ve sloce nebo "zapomněl” hrát na kytaru. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že šlo jen o záměrné vtípky, aby toho humoru náhodou nebylo málo. Mezi písněmi i během nich pak velmi nadšeně přidával různé průpovídky a historky, skoro jako malé dítě. To je jen důkaz toho, že Rocky opravdu miluje to, co dělá, užívá si své showmanství a na tradiční koncertní konvence zvysoka kašle. Po tomto přívalu sluníčkářství jsem měl chuť dát okamžitě výpověď, pořídit si psa a ukulele a vyrazit jen tak putovati světem a být bezstarostný jako Rocky.