Rockové dračice mají energie na rozdávání

K2 je kapela složená ze tří mladých žen kolem dvaceti let. Podobné bandy bývají vždycky v podezření, že jde o umělý, marketingově promakaný projekt, za kterým stojí vypočítaví producenti. Stačí však vložit nové, v pořadí druhé CD Ká dvojky nazvané Odejdeš do přehrávače a hned po několika písních je jasné, že tohle ten případ rozhodně nebude.

• Rozhovor s K2 nejen o chlapech v kapele čtěte ZDE.

Kytaristka a zpěvačka Klára Gajová, zpívající baskytaristka Míša Vrzalová a bubenice Monika Ottová jsou totiž skutečnými rockerkami, které muziku opravdu milují a věnují se jí naplno. Na koncertech, většinou se měnících na velké a veselé mejdany, jejich muzika funguje stoprocentně. Ale podařilo se tuto energii a temperament přenést na desku?

Temperament rockerkám sluší

Jak kdy, v některých písních více, v jiných méně. Ká dvojce obecně více sedí rychlé, drsné, temperamentní, ve strhujícím tempu odehrané vypalovačky s přímočarými aranžemi (Neprominu, Žárlivost, 120 koní, V příštím životě). U nich je živelnost projevu a vysoké nasazení celé trojice cítit i z chladného CD nosiče.

Pokud však mladé dámy zamíří více do popových vod (Můj klid se ztrácí, Odejdeš, Nebuď sám), už tak přesvědčivé nejsou. Je jasné, že i skladby ve středním či pomalejším tempu do koncertního setlistu a v rámci pestrosti i na desku patří, ale ty už nemají takový tah a drive. Naštěstí se nejedná o utahané balady, ale rockové pecky prostě holkám, a to i po pěvecké stránce, sedí víc. Navíc v nich vyniknou občasná textová klišé, kterým se ani K2 nevyhnou.

Ale od začátku. Neprominu představuje energickou, údernou, přímočarou píseň o lásce a zradě. Ostré kytarové riffy, nabroušená basa, důrazná bicí, energický zpěv. Prostě hit s úžasným tahem na bránu. Podobně vyznívá Růžová, jen text je o poznání vtipnější a hravější. Jemnější motiv otevírá Letenku, ale i ta postupně graduje.

Píseň Můj klid se ztrácí se odvíjí ve středním tempu, údernost je nahrazena ne příliš originální popovou chytlavostí. Rockové nasazení, a tudíž i energie, chybí také titulnímu songu. V Žárlivosti dámy opět nabrousí kytary a je to úplně jiný level. Právě tato skladba, v kontrastu s předešlou, nejlépe ukazuje, kde je místo Ká dvojek. Jejich instrumentální i pěvecké výkony se prostě nejvíce hodí do rychlých, tvrdších a drsnějších rockových songů.



To potvrzuje i píseň V příštím životě, jeden z hudebně nejzajímavějších zářezů alba. Tvrdé plochy střídají melodičtější pasáže, změny rytmu i nálady, chytrý text a závěrečná, ďábelsky metalová jízda je vskutku vtipná. Zklidnění přináší melodická skladba Nebuď sám, 120 koní je opět rockovým nářezem v motorkářském duchu. O výrazné zpestření se postará další vrchol desky Opatrný umíraj. Jiný rytmus, tempo, nálada, poetika.

Přímočaré texty o lásce

Závěr alba patří příjemné písni Hodiny nekonečný nejsou, kterou však trochu sráží až příliš dospělý text. „Hodiny nekonečný nejsou, týdny ubíhaj. Na živu jsme jenom jednou, tak si ho užívej." Přeci jen mi připadá přirozenější, když „rozjeté dvacítky" zpívají přímočaře o lásce, rozchodech, strachu ze samoty či se vysmívají svým povrchním vrstevnicím. „Gelový nehtíčky, vysoký lodičky, nabušený kreditky a růžová. Čivava v kabelce, mrkací panenky, solárko, masáže a večer večírky".

Klára, Michaela a Monika ovládají své nástroje výtečně, navíc Klára Gajová i Michaela Vrzalová mají příjemné barvy hlasů, které se ideálně hodí k řízné rockové muzice. Deska se může opřít o vychytaný zvuk, neboť vznikala v jednom z našich nejlepších studií, v Propasti Petra Jandy.



Aranže trojice příliš neřeší, důležité je, aby muzika měla drive, což ve většině případů vychází. A tak je to správné, neboť bigbeat Ká dvojek je určen hlavně k zábavě. Pokud i na další desce dají přednost ostrému rocku před unylým popem, pak už teď se těším.