Ricky Martin rozžhavil O2 arenu

Vystoupení tohoto charismatického zpěváka z Portorika, vlastním jménem Enrique Martín Moralese, rozproudilo krev v žilách nejednoho z přítomných fanoušků. Všude přítomná energie temperamentního, divokého jihu sálala z každého jeho tónu a přiměla publikum vstát ze židlí a v rytmu chytlavého latina tančit a zpívat až do pozdních nočních hodin.

Rickyho věrní mu půlhodinu zpoždění velkoryse prominuli, a tak v dlouho očekávaném, dynamickém entrée zazněla píseň Maria. Nástup to byl velkolepý, umocněn barevnou, propracovanou projekcí s řadou led světel a vizuálních efektů, včetně vyvýšeného pódia. Sluchové i zrakové buňky přítomných tak nepřišly zkrátka, přestože z tak megalomanského konceptu šlo bezesporu vytěžit víc.

Song Shake Your Bon-Bon vytáhl na pódium mezi tanečníky i jednu fanynku. Škoda jen, že to nebyla Češka. V publiku se to jen tak hemžilo vlnícími se davy a vlajkami z Evropy, zámoří i z Latinské Ameriky. Zpěvák to ve svém vřelém poděkování náležitě ocenil.

Po výrazném úvodu nastalo mírně zvolnění, kdy se zpěvák nějakou dobu jakoby pohyboval ve zvláštním neutrálu. Svým projevem ustoupil na chvilku spíš do pomyslného pozadí a žezlo krále scény přenechal svým tanečníkům a vokalistům. Instrumentální mistrovství kapely dodávalo vystoupení po celou dobu jedinečnou jiskru a šmrnc. I přes občasná méně výrazná místa se nešlo ubránit pocitu, že jste účastníky velkolepé latino párty, kde se všichni ohromně baví.

Introspektivní, poklidný charakter měly mimo jiné skladby Vuelve a She´s All I Ever Had. O moment překvapení a vřelé ovace se postaral Rickyho žlutý župan. Nejednu kolegyni z hudební branže by zastínil svým mistrovstvím ve střídání převleků. Na scéně stihl během vystoupení vyměnit hned několik outfitů, z nichž po pátém již nemělo smysl ty další počítat. Jako bonus pak přidal vřelou, autentickou interakci s publikem, podpořenou žhavými, precizně vyladěnými kreacemi ve stylu latino dance.

Rytmické Livin La Vida Loca či La mordidita vnesly do koncertu značné grády a melodičnost, což fanoušci ocenili bouřlivým skandováním a ovacemi. Smyslná živelná energie rezonovala prostorem, v harmonické symbióze světelných mega projekcí a vizuálů. To vše v poctivém, šarmantním a důvěryhodném výkonu, jež v hávu chytlavého španělsko-anglického latino popu, nenechal chladnou jedinou buňku tančících a vlnících se davů.

Teprve na konci koncertu se stalo to, co by jeden od takové popové hvězdy očekával už od začátku. S písničkou La mordidita se roztančila většina diváků a vydržela to až do finále. Ricky Martin během večera nabídl nevyrovnané skladby, bohužel nevyužité projekční plochy, na nichž poletovaly jen mdle působící geometrické tvary, i své nejspíš spontánní taneční pohyby, které byly co do krásy a přínosu koncertu diskutabilní.Byl jednou zábavný i jindy zase malátný. Tedy průměrný.