Pro Visáče standardní set - pro Sedlčany událost roku

V Sedlčanech je velký hlad po rockové muzice, neboť její live podoba je zde silně nedostatkovým zbožím. Občas, tak jednou měsíčně, něco nabídne Pohoda klub (Znouzectnost, UDG, Vasilův Rubáš), sem tam nějaká ta zábava v okolí (Keks, Matyas, Brutus, Sára), ale jinak pusto a prázdno. O to více se Sedlčaňáci každý rok těší na červnový Sedlčany Fest. Letos se uskutečnil jubilejní patnáctý ročník a bylo to velké.  

Velké na místní poměry, samozřejmě. Sedlčaňáci zvyklí na jeden stánek s pivem, klobásami, rumem a malinovkou najednou zírali na desítku stánků se třemi druhy piv, langoši, hamburgery, různými kávami, lahodnými nápoji od Rudolfa Jelínka či šperky z chirurgické oceli. Lidé, kteří se nikdy dříve neměli kam schovat před deštěm, měli k dispozici velký stan pro 500 lidí. A starší, trochu vachrlaté pódium, z něhož se ale tak hezky skákalo mezi diváky, nahradilo rozlehlé, bytelné pódium se světelným parkem a profesionálním zvukařem.  

Všechno jinak, ale nám jde o hudbu. Hlavní pořadatel Roman Šneller měl šťastnou ruku a zvolil opravdu pestrou dramaturgii, což se odrazilo ve struktuře návštěvníků. Dorazili šedesátníci i malé děti, pankáči, metalisté, popíkaři, ženy, muži, prostě všichni. Sociologickou sondou jsou vždy trička návštěvníků, kromě vystupujících kapel se pod pódiem zmítali E!E, Plexis, Iron Maiden, Rammstein, Bad Religion či Trautenberk.  



Úderem poledne navodili atmosféru Ozzy Osbourne revival, první tanečníky pak přilákala punková kapela A bude hůř, končící každou písničku vtipným sloganem Pozdrav na Hrad – nasrat. Rockový Komunál z Chlumce nad Cidlinou měl v Sedlčanech premiéru, ale mohl si připadat jako doma, protože jeho fanoušků (poznávací znamení nejen tričko, ale i znalost všech textů) dorazilo opravdu hodně. Uhrančivý zpěvák Luboš Suchánek v černé kápi tak našel vhodné posluchače pro svá kázání.  

To samé platí o tvrdším, moravsko-pražském Traktoru. Ten se objevil v Sedlčanech po třech letech a svoji energickou show odstartoval vypalovačkou Vstaňte pane Lincolne. I tuhle pětici sympatických muzikantů přijelo podpořit hodně fans, kteří, stejně jako v případě Komunálu, oblehli stánek s merchem. Krucipüsk s charismatickým Tomášem Hajíčkem trochu dost pozlobil zvuk, ale stejně do svých pecek Druid, Láska je kurva, Cirkus dneska nebude nebo Rock'n'roll to není prdel dali všechno. To už byla pod pódiem pěkná mela.  



Proximity značně přitvrdili a jejich metalcore nabídl dokonalý průplach hlavy. Syrová, naléhavá, magická, hutná muzika podpořená samply, navíc dokonale odehraná, prostě pecka. Kromě uhrančivého frontmana Jirky Strejčka a krásné (navíc výborné) baskytaristky Nikoly Melicharové na sebe nejvíc pozornosti strhával Petr Voháňka. Nejen, že je skvělým kytaristou, ale je navíc ze Sedlčan, takže dorazila celá jeho rodina. Mírné zklidnění přinesla Lola, ale to už se všichni těšili na hlavní hvězdu festu – legendární Visáče.  

Ti přijeli do Sedlčan o dvě hodiny dříve a než se dostali ke zvukovce, věnovali se svým fanouškům. Chodili po areálu, rozprávěli, panáčka dali, podepisovali se všem a všude, společná selfie nebrala konce. Nejen pankáče měli na své straně ještě dřív než vůbec hrábli do strun. A když spustili Punkový království, Stánek, Známku punku, Prezident je buzna nebo Klíště, lidé byli v tranzu. Pogovali, skákali, tančili či se alespoň houpali do rytmu. A všichni se tak trochu přiblble, ale šťastně usmívali.  

Mnozí přišli až na Visací zámek, takže prostor Na Zahrádkách se hodně zaplnil. Došlo i na Haubertovu poezii a na přídavek v podobě starobylé, ale dodnes aktuální skladby Dopravní značky. Pro Visáče standardní set (to nemyslím zle, odehráli ho naplno a s nakažlivou energií), pro Sedlčany událost roku. A to platí pro celý festival, který se po všech stránkách vydařil – místní i přespolní milovníci tvrdší hudby z něj budou žít ještě nějaký ten pátek.
Foto: Iva Mužíková