Přivítání léta s Foster the People

text: Eva Frouzová

Konec června znamená příslib letních prázdnin, alespoň částečného odpočinku a pohody - v pražském Sasazu na koncertě Foster the People jsme 26.6. dostali přesně to. Americká indie-popová skupina navštívila po několika letech Evropu a splnila sen místním fanouškům.

Mezitím, co se na začátku večera klub postupně zaplňoval diváky, se na pódiu předvedla Gordi. Zpěvačka Sophie Payten i se svým doprovodem působila velmi mile, její skladby se nesly v pomalejším duchu, ale naladily diváky do pozitivní nálady. I příchod i odchod vyvolával okolo umělců pozitivní auru.

Nástup Foster the People na stage byl doprovázen hlasitým potleskem a jásáním, ale není divu, když se na návrat kapely čekalo roky. Jak totiž sám zpěvák Mark Foster přiznal, koncerty v Evropě letos odehrávají po sedmi letech. Teplota v klubu stoupla okamžitě hned se začátkem první písně „Feed Me" z posledního alba Paradise State of Mind.

Během koncertu měl divák pocit, že se krátkodobě přenesl do nějakého jiného vesmíru, kterému vládnou Foster the People. Ti si podmanili publikum od první chvíle, zhypnotizovali všechny přítomné fanoušky a dovedli je k tanci. Jestli si někdo přišel užít koncert na maximum, byla to určitě skupinka v první řadě, která zuřivě skákala a nadšeně zpívala slova každé písničky, která byla odehraná.

Napojení kapely na své fanoušky bylo zřetelné, ať už vzájemnými úsměvy během koncertu, nebo stylem vystupování muzikantů, například když s pohledem do prvních řad zaznělo "I’d follow you anywhere.”  Mark Foster ke konci show sám toto téma otevřel a vyjádřil vděčnost za propojení se s publikem. Zazněla z jeho strany i fráze "Music is one of the best mediums to pull the people together” (hudba je jedno z nejlepších médií, které dává lidi dohromady).

Celé vystoupení bylo doplněno decentními a padnoucími vizuály v pozadí, které spolu se zvukem utvářely celkovou atmosféru. Některé písničky byly ozvláštněný efekty na zpěv nebo elektronickými zvuky. Jestli něco koncert nepostrádal, byla to plynulost, protože kapela šlapala jako hodinky, písně se střídaly napříč deskami jedna za druhou. Pro mnohé se jednalo o party, střídavě divák mohl tancovat a nebo se jenom pohupovat do rytmu, případně si zaskákat, prostor byl pro všechno.

Mark Foster se předvedl jako umělec všeho druhu, mimo zpěv zvládal tanec a ovládal i hru na kytaru. Navíc z něj čišela vděčnost, na konci koncertu ještě mával fanouškům a rozdával trsátka.

Nezbývá než doufat, že si Foster the People nebudou dávat tolik načas a zavítají za námi v blízké době znovu.