Přebohatou vánoční nadílku koncertu Alexandrovců pražské publikum nemohlo unést

Alexandrův sbor písní a tanců má v České republice mnoho příznivců. Spousta lidí si totiž pamatuje jeho vystoupení ještě z dob dávno minulých. Několik vystoupení souboru v dobách nedávných zanechalo na českém publiku také výrazné pozitivní stopy. Není tedy divu, že si toto sdružení naplánovalo speciální turné po několika českých městech, tentokrát s přízviskem vánoční. V Praze a Brně musel být pro velký zájem přidán i koncert odpolední.

Tentokrát trochu překvapivě, ale logicky celý ansábl nenastoupil s ústřední písní Svjaščennaja vojna, ale za tónů běžně rozšířeného vánočního hitu Jingle Bells. Zdálo se, že tím jasně definovali pojetí tohoto koncertu. Vánoce a odlehčený pohled na věc. A celkem diváky hned z kraje příjemně uzemnili, když spustili Tichou noc v češtině. Velmi dojemná chvíle už od začátku.

Češští pěvečtí hosté zazářili jen krátce

Ovšem to bylo z vánoční interpretace vše. Pokračovalo se v obvyklém schématu koncertů Alexandrovců, kdy sety několika písní jsou prostřídány tanečními vložkami. Tyto sety však tentokrát nebyly tolik tematické a v podstatě obsahovaly takový výběr toho nej. První host byl ohlášen Petr Kolář, trochu překvapivě, už v prvním setu. Odzpíval svůj ohraný hit Jednou nebe zavolá. S pěveckou artilerií za zády zněl samozřejmě skvěle. Tím však byl jemu vymezený čas naplněn.

To už se na pódium nahrnuli pestrobarevně oblečení tanečníci a předvedli něco z ruských tanců. Popisovat zde nemá cenu, protože umění ruských tanečníků je všeobecně známo a vyjmenovávat všechny superlativy by bylo nošení dříví do lesa. Taneční vložka potěšila přítomné před přestávkou ještě jednou. Mezitím ale holešovickou halou zaznělo několik dalších písní, většinou tradičních ruských, kdy nesměla chybět oblíbená Kalinka. Během nich rozzářila prostor přední česká  operní pěvkyně Eva Urbanová a to nejen svými krásnými blyštivými šaty. Její soprán s mužským sborem byl naprosto úchvatný.

Maďarská lekce klasické hudby nadšeným divákům zkazila náladu

Po přestávce na diváky čekalo pódium plné židlí a není se co divit, když byl ohlášen Budapešťský symfonický orchestr jako Sto cikánských houslí. Kromě počtu smyčců působila nevídaně minimálně přítomnost šesti cimbálů. Při jednotlivých skladbách se střídali v čele orchestru sólisté s houslemi a spolu se sólistou na cimbál předváděli své ekvilibristické kousky.

Pánové však jakoby zapomněli na čas a hráli jeden klasický kousek za druhým. A hráli a hráli, až se začal z hlediště mezi potleskem ozývat i pískot. Po hodině jejich výstupu už to bylo nespokojené hučení. Maďaři si to zřejmě vysvětlovali jako projev nadšení a ještě více svá sóla natahovali. Konečně celou nepříjemnou situaci zachránili hlavní účinkující, když si poslední část koncertu rozdali se symfoňákem společně.

Kaťuša, jako nedostatečná záplata na nespokojené diváky

Rozmrzelou náladu mezi diváky sice vylepšila, ale nemohla úplně napravit ani Kaťuša v podání roztomilé malé pěvkyně v uniformě. Odchod diváků z haly pak doprovázela atmosféra jisté nespokojenosti, na koncertu Alexandrovců nevídaná. Organizátoři (dramaturgové) vystoupení jaksi přecenili publikum v jeho toleranci. Ti lidé přece přišli na Alexandrovce a to bývá záruka nejen obrovské profesionality, ale i rozmanitosti a zábavy. Hodinová lekce z klasické hudby, byť fantasticky předvedená, do takového konceptu jistě nezapadá. Něco takového patří do samostatného vystoupení a třeba i pro jiné diváky.

Nad dramaturgií vystoupení tak visí několik otazníků. Proč na vánočním koncertu zaznělo tak málo vánočních písní? Proč velice dobře zvolení pěvečtí hosté dostali tak málo prostoru? Rockový projev Petra Koláře zněl s ruským sborem skvěle a paní Eva by si zasloužila větší prostor zcela určitě. Proč, když už museli hrát tak dlouho, maďarští symfonici do své produkce nenaaranžovali nějakou populárnější skladbu nebo tematicky nějakou vánoční? Jejich set by získal více na dynamičnosti. Každopádně by bylo vhodné jejich vystoupení více propojit s hlavními aktéry.

Odpolední pražský koncert tak potřísnila černá kaňka. Vzhledem k vynikajícím výkonům muzikantů to určitě zamrzí. Je to kaňka, ze které si většina z přítomných diváku odnesla trochu s sebou domů. Diváci totiž nemají možnost jinak dát najevo svou nespokojenost a přitom oni jsou ti, kteří si zaplatili – za Alexandrovce. Je možné, že první koncert turné byl zkouškou, která přinese pro další vystoupení nějakou změnu. Opět jednou vyšlo najevo, že méně mohlo být více.