Pražští Pris se debutem "Naše večery" přidávají k nejnápaditějším objektům tuzemské scény

Čeština. Ten nádherný jazyk, který byl dlouho let opomíjen na úkor "světovější" angličtiny u mnoha tuzemských interpretů, se začíná vracet v obří míře zpět. Na jednu stranu je jedno jakým jazykem emoce vyjádříte, záleží však na tom, zda jste schopni se vyjádřit správně i mimo ten svůj jazyk mateřský. Pris na to šli od základů v češtině a udělali dobře. Jejich temnému disku češina sedí a Naše večery jsou zatím zaslouženě jednou z nejpozorovanějších věcí letošního roku.

Na hudbu si možná nejdříve musíte zvyknout. Hudebně v sobě mísí dvě zcela odlišné ingredience. Kytarové riffy jsou doplněné osmdesátkovými syntezátory, nicméně obalenými tím nejtemnějším kabátem. Příkladem budiž "Někdy", ve které k tom všemu rezonují ohromující bicí.



Děsivou atmosféru však vyvolává především skladba "Frank" s refrénem "Už je tma...". Při ní už intro vysnipované zfilmu Modrý samet jasně navodí atmosféru. Na ni však navazuje naprostý opak tvorby pražské dvojice "Kim", ve které jasnou roli hraje také písničkářství. Melodický refrén ukazuje, že kapele i přes veškerou tu temnotu, nevadí ani sázka na hitovost. "Kim" je přesně tou skladbou, která by se v éteru tuzemských rádií měla ohřát aspoň na pár týdnů (to stejné se dá říct i o "Svítání").

Duo Tomáš Tkáč a Lukáš Grygar sice spolupracuje v podobě Pris jen chvíli, přesto iž od startu mají zaděláno na úspěch. Naše večery jsou deskou temnou, mnohdy vyloženě o smrti. Mix novoromantiky, synthpopu a písničkářské vzručnosti tvoří velmi zajímavou kolekci po hudební i textové stránce. A naživo svoje kvality pojeví ještě více. Přejme si jen více takové tvorby na tuzemských pódiích.